Dědo, dej jedničku. Budeš mít jednou velkou výhru!

S MATĚJEM SVOBODOU A VIDEEM Po dobytí Ústí v derby, spláchnutí Beksy doma a nyní i po obratovém senzačním triumfu nad obhájcem trofeje se z děčínských Válečníků stává nová hrozba. 

Až by jednoho napadlo, kdo jeden z posledních dvou neporažených týmů a aktuálního lídra Kooperativa NBL zastaví jako první.

„Dobrá otázka,” usmál se dva dny po prvním vítězství Děčína nad Nymburkem za deset let křídelník ARMEXU Matěj Svoboda.

„Už jsem nad tím přemýšlel, že když porazíme Nymburk, tak prohrát s kýmkoli jiným mě bude hrozně mrzet. Takhle se na to ale koukat nedá, musíme se na každého připravit stejně a já doufám, že naše vítězná šňůra potrvá co nejdéle. My si s kluky dali před sezonou cíl, že nechceme prohrát ani jednou doma, včetně play-off. Víme, že se tu soupeřům hraje těžce, máme v zádech fanoušky, zatím se to daří, zvládli jsme zdolat tu nejtěžší překážku a doufám, že si to udržíme i dál a výhry zvenku budou jen plus. Zatím jsou ale odehraná jen tři kola,” dodává.

Matěji, porazit po deseti letech Nymburk, po třech kolech být už jen jedním ze dvou neporažených týmů a vést tabulku, to už v Děčíně dlouho nebylo. Takže si to asi v sobotu zasloužilo aspoň menší oslavu, ne?
Radost byla určitě ohromná, protože tohle se nestává každý den, ale zašli jsme jen na týmovou večeři a dali si nějaké pivko, čímž to taky skončilo. Na velké oslavy to ještě není. Samozřejmě je super Nymburk porazit, ten pocit nám nikdo nevezme a dlouho se na to bude vzpomínat. Taky je ovšem třeba zůstat nohama na zemi. I když to máme 3-0, sezona je ještě dlouhá, a kdybysme teď deset zápasů prohráli, rychle se zapomene, že jsme Nymburk porazili.

Zřejmě byste ale nechtěli na tohle vítězství jen vzpomínat dalších deset let, aby to nedopadlo jako po tom z prosince 2012...
To je přesně to, o čem to je. Jakmile budeme takové zápasy vyhrávat častěji, bylo by to fajn. Dostat se na takovou úroveň, kdy bude vždycky o co hrát. Deset let byla dlouhá doba a bylo by bezva ty mezery zkrátit a taky tahle utkání vyhrávat i v pozdější fázi sezony.

Našly se v záplavě gratulací i nějaké z týmů ligových soupeřů? Přece jen jde o velkou událost.
Nevím, jak ostaní kluci, ale mně se to nestalo. Upřímně, nikdo ze soupeřů nám tohle moc nepřál (usmívá se), a ani já bych z toho nebyl nadšený. Každý, kdo Nymburk porazí, získává bonusovou výhru navíc, a tím pádem je to ztráta pro ty ostatní, takže to nikdo nechce vidět, abysme získávali tam, kde se to nečeká.


A taky jste pravděpodobně zkazili pěkných pár vsazených tiketů. Dostanou se pak k vám zprávy od jejich rozlícených majitelů?
Po zápase jsme o tom vtipkovali, že jsme sázkařům pár tiketů nejspíš překazili. A taky zaznělo, že naopak ti, co si na nás vsadili, vydělali balík (směje se). Já tohle nejvíc řeším se svým dědou, který je velký sázkař, a před každým zápasem si telefonujeme, jestli má dát jedničku na naši výhru (při zápase doma), nebo dvojku na prohru (smích). Když jsme spolu mluvili před Nymburkem, tak mu říkám: „Dědo, dej jedničku, aspoň budeš mít jednou velkou výhru”. Konečně se mu tak vrátí všechny peníze, které prohrál sázením na naše vítězství v minulé sezoně. (směje se při zmínce bilance 17-17 po dlouhodobé části)

Vaše výhra přichází jako by na zavolanou těsně po skvělých návštěvách na EuroBasketu v Praze, kdy dáváte silnou repliku těm, kteří tvrdí, že se v NBL hraje jen o druhé místo.
Je to tak. Liga se ale vyrovnává stále víc každým rokem. Další věc je, že kvalita Nymburka už není, jaká bývala třeba i za mého působení v klubu. Nymburk už pracuje s jinačím rozpočtem, výběr hráčů je tak jiný, než býval. Pořád je to sice nejlepší tým v lize a hlavní favorit na titul, ale už více týmů si dokázalo, že se s nimi dá hrát, jsou to taky jenom lidi a dají se porazit. I samotný Nymburk vnímá, že konkurence se zvětšuje, a proto kladou na přípravu na zápasy v NBL větší důraz a k žádnému utkání nepřistupují lehkomyslně. I menší zaváhání by je mohlo ranit. Celá liga si uvědomuje, že se to zase o něco vyrovnalo a je o co hrát. V minulé sezoně to vítězstvím v Českém poháru i jednou výhrou ve finále NBL ukázala Opava a teď jsme my ti první, kdo Nymburk porazil. A to je jen dobře.

Mistr vlastně v součtu s posledním finále padl už podruhé za posledních pět utkání NBL.
Jo, je to pravda, ale z dlouhodobého pohledu pořád mají 18 titulů v řadě, a pokud ho obhájí i letos, nikdo nebude řešit, že ve třetím kole prohráli v Děčíně. Myslím, že v Nymburce teď nesklápějí hlavy, přijali tu porážku a jdou si dál za svými cíli. Řekl bych, že tam neproběhla nějaká velká bouře, jim ten zápas nevyšel, nám se extrémně povedl, život jde u nich dál a naopak je to spíš nasměruje k lepším výkonům.

Máte pocit, že se u vás v létě sestavově blýsklo na lepší časy a měl jste už v přípravě i takové tušení, že byste mohli takto kvalitně bránit i hrát, i přes odchod rozehrávače Šišky?
V přípravě jsem viděl, že tým nevypadá špatně, docela si to sedlo charakterově a i na hřišti si rozumíme. Naší velkou výhodou letos je, že každý zná svou roli a tu je ochoten přijmout a plnit na sto procent. Neřešíme, kdo si vzal jakou střelu, nikoho z nás netrápí, že si Ty Nichols vzal dvacet pokusů, protože mu prostě věříme, a on nám několikrát dokázal, že mu věřit můžeme. Je to typ, který to na sebe umí vzít. Stejně AJ Walton je skvělý rozehrávač, který se nás snaží hledat, a když je potřeba, nebojí se hrát i sám. A my ostatní taky víme, co je náš úkol. Tým je dobře poskládaný a já jen doufám, že nám vydrží zdraví a budeme v těch výkonech pokračovat.

Nicméně za první poločas jste od mistra dostali 50 bodů a minutu před odchodem do šaten ztráceli o 14. Jak vám tam bylo?
My už před zápasem cítili, že jsme na tom dobře a mohlo by to vyjít. Věřili jsme si a nepřestali si věřit celý zápas, což bylo fakt důležité. I když jsme byli o 14 dole, hráli jsme pořád dál a nevzdali to, což kolikrát s Nymburkem bývá problém. Odskočí na dvouciferný náskok, týmy to kolikrát zabalí a je konec. To se ale nestalo, my hráli dál a podobné to bylo i minule s Pardubicemi. Tam jsme sice nedotahovali, ale dlouho to bylo vyrovnané a až v poslední čtvrtině jsme rozhodli. Teď jsme v ní dotáhli i Nymburk a aktuálně nám tohle hrací období jde. My i přes to dlouhé dotahování cítili, že se s Nymburkem dá hrát, hostům se do půlky hodně dařily trojky, což jim pak odešlo, a my dál plnili pokyny v obraně, kde jsme letos silní, a když to vydržíme celý zápas, dřív, nebo později to přinese ovoce.
 
Na pohled se zdálo, že soupeř jen ve druhé čtvrtině, kdy vám odskočil, bránil tak zodpovědně jako v Lize mistrů nebo v prvním kole v Opavě. Jinak ale zejména vaši američtí guardi chodili až do koše nebo do brejků velmi snadno, dali jste 48 bodů zpod koše, 19 ze šestek, 22 z protiútoků. Přitom z prvních utkání to vypadalo, že mistr má výrazně defenzivněji orientovaný tým než v minulé sezoně.
Jedna věc je, že Ty Nichols je extrémně rychlý, a když se rozhodne najet do koše, tak prostě najede a vy ho nechytíte. Je jedním z nejlepších hráčů 1 na 1 v celé lize, první krok má opravdu rychlý a v jednom hráči je těžké ho zastavit. Je na to potřeba celé týmové obrany. On umí vycítit, kdy jít do koše, nebo kdy vyhodit míč ven, z čehož těžíme všichni. A totéž AJ Walton, který taky rychlým prvním krokem umí obranu napíchnout a po překonání svého obránce to dobře vyřešit. Nám jako týmu se navíc letos nedaří z dálky, což je taky důvod pro víc nájezdů do koše, kterými se chceme chytnout. A když se to podaří, pak už přijdou i ty střely z dlouhé vzdálenosti.

A ten přechod do útoku?
Na tom jsme v létě hodně pracovali, trenér se nás do toho snaží tlačit, abychom i po obdrženém koši rychle vyhazovali a běželi dopředu, protože z toho jde těžit snadné body.

Ještě k Nicholsovi, trenér Nymburka Štelmahers po utkání hodně kritizoval své hráče, že jej nechávali najíždět stále na stejnou stranu. Máte pro ně omluvenku?
Vím o tom, ale říkám - Ty je tak rychlý, že když se rozhodne jít doprava, tak půjde doprava. Je velmi těžké ho ubránit a Nymburk se o tom přesvědčil.

Byl právě Nichols strůjcem vašeho obratu v koncovce?
Určitě. Je teď ve skvělé formě a už v minulé sezoně několikrát dokázal, že se nebojí to na sebe vzít. Je to náš skórer, momentálně je pro nás někým, kým byl Harding pro Nymburk v minulé sezoně. Když se láme chleba, vezme si to a dokáže rozhodnout. Je fajn takového hráče mít a všem včetně mě se vedle něj hraje velice dobře.

Bylo pro vás v klíčové čtvrté čtvrtině výhodou, že noví nymburští vodiči míče většinu útoků prodriblovali a pak se snažili o samostatné akce? Už jste s tím i počítali?
No, připravovali jsme se na to. Hlavně Simmons a Gibbs se snaží hrát hodně jeden na jednoho a při tom musíme být zataženější a víc si vypomáhat na jejich vniky, což se nám docela dařilo. Z taktického hlediska se nám zatím v sezoně daří úkoly plnit, a proto to máme 3-0.

Na magnet kola dorazilo do vašeho stánku 800 fanoušků, i přes hodně hlučnou atmosféru se ale i po covidové éře stále nedaří blížit tisícovce nebo dokonce plné kapacitě čítající 1200 diváků, na jakou dřív Děčín býval zvyklý. Přišel čas, kdy by se ty tisícovky opět mohly začít rodit?
Bylo by krásné říct, že máme každý domácí zápas vyprodanou halu. Věřím, že to bude stoupat. Tady je ale potřeba něco doplnit - největší krása „Maroldovky” spočívá v její konstrukci, kdy i při osmi stovkách fandících lidí vznikne neskutečná atmosféra, a co se dělo v poslední čtvrtině, kdy jsme šli přes Nymburk, to byl úplný blázinec. Nebylo slyšet vlastního slova, ti lidi byli neskuteční a chtěl bych jim hrozně poděkovat, že na to, že jsme v Česku, v hale pro zhruba tisíc lidí, tak dokážou vytvořit tak neskutečný zážitek. Možná pro halu jen dobře, že nebylo vyprodáno, protože by pak mohla i spadnout. (smích)