Dřív se na čáře styděl. Teď už z ní rozhodl

S ONDŘEJEM ŠIŠKOU A VIDEEM Nechce moc prozrazovat, kdo a co za tím stojí, zdá se však, že to funguje – a stále líp. Jako šestkař, kariérně kolísající mezi padesáti a šedesáti procenty, dosáhl včera v oboru trestných hodů až na Mount Everest. 

Dokonalou dvojcifernou bilanci 11/11 ještě vyšperkoval tím, že jeho poslední čtyři zásahy v posledních 80 sekundách hry rozhodly o čtyřbodovém triumfu zdravotně zcela zdecimovaných Válečníků, na jejichž vítězství v Hradci by před zápasem vsadil jen bezskrupulózní hazardér. Na lavičce totiž měli pouze kvartet zelenáčů s jen stovkou odehraných minut v lize (dohromady), a to ještě v základu musel nastoupit zdravotně rozbitý křídelník Kroutil. Za této situace bylo nutně třeba jakéhosi zásahu shůry. A právě ten doručil on. První dirigent Děčína Ondřej Šiška vysázel 31 bodů s 9 doskoky, 7 asistencemi a 11 získanými fauly! I přes dosud nejvyšší natočenou hodnotu užitečnosti (42) ale slova o nej výkonu kariéry 26letý Válečník s díky odmítl.

„Číselně to byl jeden z těch nejpovedenějších a jsem za něj rád, ale životním bych ho nenazval. Byl to teprve druhý zápas základní části. Řekněme, že bych to viděl tak na TOP 6,“ zakřenil se rodák z Přerova.

Ondřeji, uvážíme-li, že hrozbou v utkání byla jen vaše základní pětice, vstupní podmínky před cestou do Hradce asi nemohly být těžší, že?
To určitě ne. Soupisku zatím nemáme bůhvíjak nabitou a výpadek jakéhokoli hráče z té základní rotace je citelně znát. Jsem proto rád, že jsme se s tím tak porvali a získali vítězství.
 

Chyběli vám dlouzí Grunt, Skalička a Landa, plus rozehrávač Kotásek. Co kolegy skolilo?
U Pavla Grunta s Edou Kotáskem to byla nějaká viróza, navíc Filip Kroutil sice odjel, ale nebyl ve své kůži. Začíná prostě chřipkové období a musíme si na sebe dávat pozor a dělat i něco pro svou imunitu. Filip to ale nakonec hrdinně a pod prášky zvládl - i jako člen základní pětky. A pokud jde o Roberta Landu, u toho stále probíhá rekonvalescence a věříme, že se vrátí co nejdřív.

S jakými pocity jste vůbec na zápas cestoval? Co jste od něj čekal?
Určitě jsme do Hradce nejeli prohrát, nebo to jen tak odehrát. Já si cestou v hlavě přehrával, jak by zápas mohl vypadat, uklidňoval jsem se, abych neměl rychle fauly a nepřehnali jsme to s šíleným tempem hry a vydrželi celý zápas.

Střídmě jste svých 33 minut rozjel i v první půli, kdy 11 bodů nesignalizovalo tu konečnou erupci. Až pak jste se tedy vyhecoval?
Přirozeně to vyplynulo ze hry. My jsme ji museli podřídit naší úzké rotaci a hráli jsme trochu „pochoďáček“, takže v první půlce jsem se skoro nezpotil. (smích) Tam jsem se do toho nijak nenutil, ale jak jsem později vycítil, že je čas to vzít na sebe, tak jsem to udělal. Jinak to ale byl skvělý týmový výkon.

Z vašeho představení vynikly dokonalé trestné hody 11/11. Při vašem kariérním procentu, kdy jste za sezonu 2018/19 sklesal dokonce až na 46 procent, je to nebývalý počin. Už minulý ročník s 69 procenty nicméně naznačil blýskání na lepší časy...
Musím na tom pracovat - což platilo i o letošním létu -, po technické i mentální stránce. A doufám, že tohle nebyla výjimka, bude to tak pokračovat a na čáře trestného hodu budu jistější. V minulých letech to byla občas tragédie, že mi bylo až stydno.

Co vám pomohlo?
Je to hlavně o tréninku, ale nejen střelby, ale i hlavy a využívání toho, čemu člověk věří, aby na té čáře byl v pohodě. Víc o tom ale nebudu mluvit, protože to je osobní. Jen můžu říct, že je někdo, kdo mi s tím pomáhá.

Skvělé bilance jste dosáhl dokonce na půdě soupeře.
Tak, s námi přijelo hodně našich fanoušků, takže jsme se cítili jako doma. Proto díky jim za to!

Co podle vás rozhodlo závěr utkání - tedy kromě vašich čtyř šestek, jež utrhly skore v posledních desítkách vteřin?
Větší odhodlání jít si za vítězstvím. Byl to utahaný zápas, ale nám ke konci padlo několik trojek a přišlo mi, že jsme to chtěli v závěru víc, když jsme skore dokázali otočit. Já si v té koncovce říkal, že po tak těžkém zápase tam nechci prohrát. Už v poločase jsem kluky hecoval, že jsme s Hradcem v životě neprohráli a nechtěl jsem to zažít ani teď. Všichni pro to udělali maximum a já se jim za to odvděčil těmi čtyřmi šestkami na konci.

Jak se vám proti matadorům Sedmákovi s Lošonským podařilo nahradit manko pod košem?
Absence Pavla Grunta byla určitě znát. My jsme v obraně přebírali všechny clony na míč, a pokud pivot dostal míč pod košem, šli jsme okamžitě do zdvojení a rotací. Občas to vyšlo, občas ne, ale tak byly rozdané karty a docela se nám s tím i při té fyzické výhodě hradeckých pivotů povedlo vypořádat. V první řadě musím pochválit Tomáše Pomikálka, který teď z křídla hraje pod košem hodně, a úspěšně. Celkově jsme dole menší, takže to budeme muset nahrazovat rychlostí, tvrdostí a chytrostí.

Zavládla po ztraceném finále Alpe Adria Cupu a následné porážce v lize s Olomouckem, jež mělo k dispozici prakticky také jen základní pětku jako vy v Hradci, ve vašem táboře velká frustrace?
Nás neštvala ani tak ta prohra, protože musíme být pokorní a uznat, že soupeř i bez Palyzy s Kouřilem je kvalitním týmem. Štval nás ale herní projev, který byl vůbec nejhorší od začátku přípravy. My si to řekli sami, řekl nám to i trenér a do Hradce jsme přijeli s úplně jinou mentalitou.

A nevyužitá šance ve finále evropského poháru mrzí stále?
Už jsme to hodili za hlavu. Jistě škoda toho zápasu v Pardubicích, protože jsme na soupeře měli. Bereme to ale i přes porážku jako super zkušenost, zvlášť pro naše mladší hráče, že mohli takový zápas zakusit ve velké aréně, což se může do budoucna hodit. Neberu to tedy tragicky. Pardubice mají kvalitní tým, mají tam reprezentanta i několik cizinců, což my nemáme, a přesto jsme hráli vyrovnanou finálovou sérii.