Ještě jeden útok na NBA pro MVP finále
S RETINEM OBASOHANEM Do Ameriky kdysi odešel, aby lovil svůj sen s názvem NBA. Čtyři sezony se na něj chystal na univerzitě Alabama, kde ve čtvrťáku končil se zvučným průměrem 17 bodů. A hned vzápětí to chtěl proměnit ve zlato v Letní lize v dresu Sacramenta, kde doručoval 9 bodů na zápas. Leč k angažmá v NBA jej to nedovedlo.
Stejně jako tři roky nato, kdy byl členem pro změnu prázdninové družiny Phoenixu. Stále se však nevzdává a letos by chtěl otestovat své šance do třetice. Kde to bude?
”Jeden tým se mi ozval, jestli bych to u něj zkusil, ale je otázka, kdy skončí v play-off, jaké budou jeho plány na příští sezonu, a co se stane, až mě uvidí. Nemůžu ten tým ještě jmenovat, ale doufejme, že až to přijde, zjistíte to sami. Po dovolené bude jasněji,” zůstává zatím tajemný jako hrad v Karpatech nymburský rozehrávač Retin Obasohan, úřadující Nejlepší obránce NBL a od včerejška také MVP finálové série.
Poté, co byl s guardem Hardingem nejúdernějším mužem Polabanů v Utkání 1, si dvěma bodovými erupcemi podmanil klíčovou první půli i ve druhé bitvě v Opavě. Už za první poločas nastřádal všech svých 16 bodů, a i když v duelu pobyl jen tentýž počet minut, na získání trofeje pro Nejužitečnějšího hráče mu to stačilo.
Sám dobře ví, že není snadné vyniknout ve vyrovnaném týmu Nymburka, kde nikdo většinou nedostává žádné velké minuty, a musí se tak naučit produkovat okamžitě a v krátkém čase. Ještě podstatnější však pro belgického rodáka s nigerijskými kořeny bylo, že v 27 letech oslavil svůj první ligový titul.
A navíc už i před solidní (pětisethlavou) fanouškovskou kulisou v dunícím opavském stánku. ”Jo, tohle bylo úžasné. Když s basketem začínáte, v hledišti jsou jen táta s mámou nebo sourozenci, a až když jste starší, publikum se postupně zvětšuje. Jenže teď jsme vlastně byli už rok bez fanoušků, takže je skvělé je mít zase zpátky,” pochvaloval si bouření i bubenické rytmy v hledišti šéf belgického nároďáku.
Ze statistik v Kooperativa NBL vyplývá, že byl letos se 14 body druhým střelcem mistra za guardem Hardingem (průměr 16). A také, že jeho střelecká produkce jasně převažovala nad asistencemi (průměr 4). Obasohan se ale stále vidí víc jako rozehrávač.
”Rád tým vedu a snažím se rozpoznávat, co právě potřebuje. Vždycky ale záleží na situaci a já jsem hlavně vděčný za možnost hrát za tento tým, kde si všichni vzájemně věříme, což bylo letos to hlavní,” zdůrazní metr devadesát vysoký super atlet, který si podle vlastních slov zakládá stejně na útoku, jako na obraně.
To bylo znát zejména v první půli včerejšího druhého finále. Ze šatny se však on i mnozí jeho spoluhráči vrátili poněkud nesoustředění. Obasohan sám zahájil třetí čtvrtinu dvěma ztrátovými přihrávkami, vzápětí hloupě fauloval pod košem a MVP, ne-MVP, od kouče Amiela to okamžitě řádně schytal.
Ten si podobně jako v nedávných zápasech kvalifikace o EuroBasket užíval i ve finále NBL souboje s lídrem Slezanů Jakubem Šiřinou, jejž v obraně naháněl jako vyhladovělý vlk.
”On dokáže hrát ve svém vlastním tempu a rychlosti. A přitom hodně pomáhá svému týmu k tomu, co nechceme, aby dělal. Mně proti němu baví hrát v lize i v reprezentaci, kde se na vaše zápasy teď v létě těším,” narazí na blížící se předolympijskou misi českých lvů.
V Polabí si během sezony opakovaně pochvalovali, jak lídr belgické “repre”, v Nymburce ovšem pravidelně naskakující až z lavičky, tým pozvedl. V klubu zároveň tuší, že nebude vůbec snadné jej udržet. Pokud totiž Obasohanovi nevyjde ani napotřetí jeho zámořský sen, bude zkoušet i euroligové vody. Tam by se ale těžko spokojil s nějakou vedlejší rolí. Ovšem na druhou stranu - dostat mezi kontinentální smetánkou roli jedničky na rozehře, to už je výsada jen pro skutečnou elitu. Další osud Obránce sezony NBL je tak ve hvězdách.
”Ještě nevím, jak to dopadne. Nejvíc teď ale myslím na to, že si odpočinu, uvidím se s rodinou a hlavně si užiju dovolenou v Mexiku.”
