Kluk z šatny Grizzlies i vývojář podkošové aplikace

Jako malý chlapec zapálený do basketbalu si v rodném Vancouveru prožil dětství snů, které by i dnes chtěl moc vrátit zpátky. Mohl chodit do šatny Grizzlies, pozdravit svého oblíbence Mikea Bibbyho a ve škole se hrdě chlubit, že jeho táta pracuje pro klub NBA.

„Jo, tehdy jsem se mohl podívat i do šatny. V aréně jsme měli i speciální místo, kde jsme mohli sledovat zápasy, a já samozřejmě nosil spoustu týmových dresů. Pořád na tu dobu rád vzpomínám. Grizzlies byli tehdy ve městě velká věc a já se stal věrným fanouškem NBA. Viděl jsem spoustu zápasů, ale bohužel, za pár let klub město opustil,” říká posmutněle 30letý kanadský rozehrávač Nymburka Marek Klassen, když přijde řeč na jeho první roky kolem basketbalu a šestiletou éru Grizzlies ve Vancouveru (1995-2001).

Doma má stále dres rozehrávače Mikea Bibbyho, na němž jej fascinovala jeho odolnost, a dojem na malého Mareka udělal i obrovitý pivot Bryant Reeves, řečený „Big Country”, jejž v roce 1995 odstavil od titulu v NCAA Čech Jiří Zídek.

„Byla tam řada skvělých hráčů, kdysi jsme mohli draftovat i Vince Cartera, ale prošvihli jsme to,” opět s lítostí pokrčí rameny nad sportovní smůlou rodného města. Legendární dunker byl v roce 1998 draftován týmem Golden State a okamžitě vyměněn do Toronta, tehdejšího kanadského konkurenta Vancouveru.

Od konce NBA ve městě už to podle Klassena s basketbalem ve Vancouveru nebylo tak žhavé.
„V Kanadě je teď ale poměrně nová profesionální liga, což je dobře, a té se účastní i Vancouver,” potěší rozehrávače i blýskání na lepší časy.

Blízkost malého Mareka k týmu Grizzlies se pochopitelně nepřihodila náhodou. U týmu působil jako mentální kouč a pastor pečující o duchovno basketbalových hvězd jeho otec Dave, který v podobné pozici, ve světě amerického profi sportu poměrně standardní, fungoval i u hokejistů Vancouver Canucks nebo u týmu amerického fotbalu BC Lions. A mimo to se stal v Kanadě i ředitelem známé organizace Athletes in Action, jež propojuje svět sportu a víry v Boha.

„Týmový kaplan pomáhá hráčům, když potřebují poradit s něčím osobnějším, je k dispozici i jejich rodinám a pomáhá s duchovní oblastí, mentálním rozvojem a řadou dalších věcí,” osvětluje rozehrávač tátovu specializaci.

Sám navíc potvrzuje, že profesionální sportovci dneška - při vyrovnávání se s různými úzkostmi, obavami či s tlakem na to být úspěšní - tuto pomoc potřebují stále víc. „Třeba já už několik let spolupracuju s osobním koučem, kamarádem z Kanady, který mi pomáhá s osobnostním zlepšováním. Tohle je potřeba ve všech součástech života, nejen ve sportu. I velcí byznysmeni mají své profesionální kouče, kteří jim pomáhají. A u basketu je to hodně potřeba, protože jeho velkou složkou je ta mentální, a pokud máte vedle sebe nějakého specialistu, je to hodně ku prospěchu.”

Ač je Klassen Kanaďanem, o národní sport, jímž je lední hokej, neměl šanci prakticky ani zavadit. Oba rodiče, kteří se seznámili při studiích, na univerzitě hráli basketbal a pod koši skončili i všichni tři Marekovi sourozenci. Nymburský playmaker ovšem v rodině hraje prim, má za sebou už několik štací v Evropě a jen pronikl do české Kooperativa NBL,  hned po svém prvním kompletním měsíci se stal Louda Auto MVP listopadu.

Poté, co byl povolán vyřešit kalamitní situaci mistra na rozehře, v minulém měsíci nejvíc pomohl Polabanům k dokonalé bilanci 4-0 průměry 24 bodů, 8,3 asistence, 5,5 doskoku a 1,8 zisku za 30 minut, když měl trojky 39/22 a parádní užitečnost 30,5. A jako by mimochodem utvořil 9 trojkami v Brně i rekord této ligové sezony.

Hře obhájce trofeje dal i díky výměně kouče větší řád a k tomu jej vede také střelecky, aktuálně jako třetí skórer NBL s více než 18 body. „Herní identitou Nymburka bylo vždy rychle běhat dopředu a vytvářet si spoustu střel a do toho bylo pro mě snadné se zapracovat,” pochvaluje si rozehrávač, který v tuzemsku zaujal i česky znějící podobou svého křestního jména.

I to má ale svůj dobrý důvod. „Táta se s tehdy už těhotnou mamkou jednou vypravili do Evropy a při cestách po Polsku se jim zalíbilo jméno Marek. Já mám navíc i evropské kořeny, ale jde to pár generací do minulosti,” usmívá se Klassen, který měl letos v létě slušně našlápnuto do kanadské reprezentace, a to pro kontinentální šampionát Ameriky.

„Byl jsem docela blízko k finální nominaci. V kanadském basketu je teď ale taková situace, že nejde jen o to, kdo má nejlepší aktuální formu, ale taky záleží, jak se kdo hodí do týmu, a které hráče trenéři znají líp. Pro mě do budoucna, myslím, stále je šance se do týmu dostat, ale musím si udržet formu a taky se hodit trenérům,” zlehka Klassen obšlapuje kolem horkého tématu. To nedávno trochu otevřeněji rozklíčoval Čechokanaďan James Karnik, který se stal posilou české reprezentace. Podle něj právě různé druhy konexí do značné míry určují kanadské nominace a velmi tak záleží, z jaké lokace rozlehlé země hráči pocházejí.

Klassen už stihl v kariéře získat lecjaké zahraniční zkušenosti, mimo jiné z Turecka, Británie, Polska, Ukrajiny či Rumunska. I kvůli aktuálnímu dění teď nejvíc myslí na své známé z Kyjeva, kde hrál v sezoně 2020/21. „Stále jsem v kontaktu s řadou lidí a musím říct, že je šílené, co se tam děje, a že tam teď třeba nemohou provozovat běžné basketbalové soutěže,” mrzí Klassena, který nyní žije i svým zatím malým osobním byznysem.

Chystá se vydat aplikaci zaměřenou na rychlé a správné rozhodování basketbalistů při hře. „Jsem tím naprosto nadšený, mělo by to být hotové v lednu. Věnovali jsme tomu hodně času a bude to zacílené na rozhodovací procesy hráčů v zápasech. Hlavně rozehrávači dělají velká rozhodnutí, která musí být rychlá. Ale týká se to každého ve hře, a čím vyšší je herní IQ vašich hráčů, tím snadněji se jim pak hraje. Bude to hlavně pro děti u nás v Kanadě, ale jinak pro každého, kdo umí anglicky,” vyzývá i české zájemce nový řidič SUV Hyundai Kona, které přináleží jako měsíční odměna každému MVP NBL.

Klassen tvrdí, že Kanaďané jsou dobří řidiči, což se mu i na v Polabí čerstvě napadlém sněhu bude celkem hodit. „Ve Vancouveru nám pořád prší, v zimě je pak všude spousta sněhu a ledu, takže jsme zvyklí na nehostinné počasí,” nebojí se české zimy.

Pevná ruka za volantem nebude pro rozehrávače v tuzemsku od věci, neboť místním zvyklostem se zatím nestačí divit. „Máte tu tolik kruhových objezdů! A Praha, to je skutečný oříšek na řízení. Tramvaje jezdí ve stejných pruzích jako auta, takže v tomhle huyndaii to určitě nebudu přehánět,” slibuje.

Šoférování v Česku ale pořád není nic proti tomu, co zažil v Anglii. „Byla to moje první sezona v zahraničí - a bylo to hrůzostrašné! Volant na druhé straně, řadicí páka v levé ruce, prostě všechno špatně! Trvalo mi tak strašně dlouho, než jsem si na vše zvykl,” podotýká Marek Klassen.