Nový opavský pivař z azylu v domě kouče až k MVP února
Na nedostatek „zážitkové turistiky” si v basketbalově zapálené Opavě nemůže stěžovat. Jako nejspíš jediný Afroameričan a možná i jakýkoli Američan ve městě se rychle stal velmi známou postavou místního dění.
Navíc hned na úvod angažmá mu ničivá povodeň vytopila byt, zažil tak nečekané azylové dny u kouče Petra Czudka, kolem nějž se v minulých týdnech navíc strhlo ve městě i klubu hotové pozdvižení. K tomu se svým novým týmem válčil v Severoevropské lize i Česko-slovenském poháru a také se etabloval jako největší tahoun Slezanů, což čerstvě korunoval získáním ocenění pro MVP měsíce února v Kooperativa NBL.
Sedmadvacetiletý power forward Robert Howard dovedl Opavu v únoru k dokonalé bilanci 4-0 (s výhrami doma nad Pískem, USK, Děčínem a venku nad Ústím) průměry 17 bodů, 5,5 doskoku, 1,5 zisku a 2,3 získaného faulu za střídmých 21 minut, přičemž proměnil 10 z 18 trojek a 16 z 22 dvojek. Kulatými 25 body se jeden z nejlepších doskakovačů ligy blýskl v duelu s ústeckými Pandami.
„Mít lepší čísla v tom omezenějším čase je určitě náročné, ale snažím se je vytěžit na maximum. Myslím, že si navzájem umíme vyhovět, každý tu umí vystřelit, nikdo si nestěžuje na to, kolik hraje, a můj džob je dělat, co mi řekne kouč,” hlásí Howard. „ A tahle cena pro mě určitě znamená moc. Budu si to pamatovat navždy.”
Roberte, mít to v únoru 4-0 při většinou těsných výhrách byl poměrně výjimečný počin, že?
Bylo to parádní. Jak se ale blíží vrchol sezony, naše týmová chemie se zlepšuje, líp se všichni známe a umíme to využít, i když jistě mnozí kluci se tu znají už dlouho.
Jak jste po půlročním pobytu v Opavě zapadl do města jako možná jediný Američan ve městě?
Tohle je pro mě určitě novinka, že jsem tu jediný Američan v týmu a taky asi jediný Afroameričan v Opavě. S ničím tu ale nemám problém, když jdu ven, většinou potkám naše fanoušky a ti mě běžně zdraví. A to je fajn. Dobré na tom je, že každý ví, kdo jsem. (usměje se)
S kým z týmu jste se nejvíc sblížil?
Snažím se mluvit s každým, ale jeden hráč, se kterým si pokecám víc, je Šimon Puršl. Asi je to tím, že jsme oba podkošoví, obvykle mi překládá, co říká trenér, a ukáže mi, co je potřeba. Taky máme podobný hudební vkus, Šimon už taky pronikl do „dýdžejování”.
Pouští tedy u vás v šatně nejvíc hudby?
No, když jdeme třeba do posilovny, tak se o tohle stará Radek Farský, který má dobrý playlist.
Ještě zpět k překládání. Zápasové timeouty probíhají spíš v češtině, nebo kouč Czudek promluví anglicky i k vám?
Obvykle když kouč má k nám nějakou řeč, tak mluví česky, někdy pak řekně pár věcí i mně anglicky, ale v zápasech mi timeouty a další překládá asistent David Zach, takže to není problém.
Jak v Opavě trávíte svůj volný čas?
Většinou jsem na playstationu, a když jsem tu byl první týdny, prošel jsem si město a testoval různé restaurace. Pokud si to dobře pamatuju, tak mi chutnala kachna.
Když si vaříte sám, co chystáte?
Moje nejpreferovanější je pasta, nebo boloňská omáčka. Je to jednoduché na přípravu, vydrží to několik dní, a mě nevadí mít to častěji. Jen někdy změním typ omáčky.
Je to takový místní obyčej, že česká sportovní kabina je i na profi úrovni většinou kabinou pivařů. Ještě stále odoláváte, nebo už nemusíte?
Letos už mám pivo častěji. Mám celkem rád plzeň. Dřív jsem tomu nijak neholdoval, ale tady si většina kluků dává, takže si taky jedno dvě dám. Na Slovensku se sice taky pivo pije, ale tam jsem se ještě nezapojoval. Až po příchodu do Opavy, chutná to dobře.
Podle spoluhráčů pravidelně přicházíte s nově osvojenými českými slovíčky, jak bohatá je tedy vaše zásoba výrazů?
No, je to dost těžké do sebe dostat, zapamatovat si to a naučit se výslovnost. Už ale umím základy jako „Jak se máš?” a podobně. V hale se kluků ptám, jak se co řekne. A jestli už znám „ty vole”? Jo, to slýchám dost často. (úsměv)
Máte už teď naposlouchanou slovenštinu i češtinu, je tam pro vás znatelný rozdíl?
Mně přijde, že slovenština je jako by snazší na učení, i když oba jazyky znějí podobně. Pro mě se různé slovenské výrazy vyslovují snáz. Prostě mám takový pocit.
Máte za sebou i zkušenost s Rakouskem, takže i němčina vás zasáhla?
Trochu, ale už jsem to pozapomínal. Spíš jsem na španělštinu, kterou jsem měl čtyři roky na vysoké. Tehdy mě nenapadlo, že bych se s basketem mohl podívat do střední Evropy. Španělsky se celkem domluvím, ale ještě lepší to je se čtením. Na univerzitě jsem slyšel, že španělština by mohla být jako druhý jazyk užitečná i z celosvětového pohledu. Sám nevím, ale prostě jsem do toho šel.
Vy jste měl začátky v Opavě dost složité, když to těsně před startem ligy odnesl při povodních váš byt na hale. Jak to ty dny vypadalo?
Tehdy jsme byli na výjezdu v Polsku a ve zprávách jsme viděli, co se u nás děje. A když jsme se vrátili, byl můj byt pod vodou. Takže jsem pár dnů pobýval v domě trenéra Czudka. Za to mu moc děkuju.
Překvapil vás jako nového hráče takovou vstřícností?
Jak jste v posledních týdnech vnímal horkou situaci kolem trenéra i generálního manažera Opavy?
Já jsem nerozuměl všem detailům, ale to hlavní jsem chápal. Jsem ale jen hráč a nemůžu s tím moc dělat. Jsem tu první sezonu a na tohle nemám žádný vliv.
Jste basketbalistou odmala, nebo jste zkoušel i jiné sporty?
Dá se říct, že jsem hlavně basketbalista, jen jako hodně mladý jsem běhal. Pocházím z basketbalové rodiny, protože táta taky hrál, hlavně na střední škole.
Kdybyste měl porovnat rakouskou, slovenskou a českou ligu, jak by to dopadlo? A jakou soutěž byste si chtěl jednou vyzkoušet?
Česká liga je nejlepší, jakou jsem zatím hrál. Na Slovensku je to podobné, ale NBL je přece jen fyzičtější, což mi vyhovuje, protože cítím, že se pořád zlepšuju. A pokud jde o budoucnost, je jedním z mých cílů italská, nebo španělská liga.
