Lovec jelenů z Iowy má na kariérní trofej políčeno na Hané

Někteří fanoušci týmu už tohle setkání možná zažili. Ale určitě jich nebylo mnoho. Rybáři totiž mají rádi u vody klid a samotu. Platí to jistě i pro letošního lídra Olomoucka, který na podzim se spoluhráčem John-Michaelem Wrightem u řeky vysedával s prutem, který si tu pořídil, i několikrát týdně.

Noah Carter si prostě nemůže pomoct, protože co se v mládí naučíš... A rodák od řeky Mississippi, z městečka Dubuque v Iowě, s rybářským prutem v ruce vyrůstal. K dobrodružstvím v přírodě v zemědělském státě ho ale táhne mnohem víc lákadel. I o nich americký power forward promluví v následujícím hloubkovém interview, které nováček v Evropě podstoupil na dálku z pobytu ve Francii, a to z dobrého důvodu.

V lednu vládl Kooperativa NBL jako její MVP, když Hanáky dovedl k dokonalé bilanci 4-0 se třemi triumfy venku (včetně dobytí Opavy) výtečnými individuálními průměry - 22,8 bodu, 4,5 doskoku, 2,8 asistence, 1,8 zisku a 5 získaných faulů za 32 minut, když trojky měl 23/10, dvojky 37/25 a trestné hody 18/11. Skvělý leden korunoval rekordem sezony celé ligy, kdy na pražské Folimance nasázel USK 44 bodů!

„Týmově to byl určitě jeden z nejlepších měsíců sezony. Vše si sedlo, přidali jsme do sestavy Jacoba Evanse, naše hra dobře fungovala a nastavili jsme slušnou sérii výher. Super měsíc! Já jsem si udělal střelecké maximum a všechny moje body vyústily v týmové výhry, což je pro mě pořád to hlavní. Klidně bych dal jen deset bodů, když vyhrajeme, než abych nastřílel čtyřicítku při porážce. Ale když se to povede oboje, je to skvělé,” pochvaloval si jen 198 čísel vysoký podkošový pilíř týmu, kterého ale menší výška při basketbalu víc baví, než omezuje.

Noahu, co podle vás stálo především za lednovým vzestupem týmu?
Nebylo v tom nic výjimečného. Prostě do sebe v pravý čas vše při hře začalo perfektně zapadat, hráli jsme dobře, přesně to, co jsme měli. A nic nebylo nějak na sílu, prostě to přišlo přirozeně, což je to nejlepší.

Mnohdy se o vás mluví jako o týmu, ktrerý hraje dost individuálně, se spoustou hry jeden na jednoho, ale je to skutečně pravda?
Máme hodně hráčů schopných hrát jeden na jednoho a těžit z toho body, ale celkově je naše hra založena na tom zahrát to správné ve správný čas. A vystavit se do dobrých pozic k zakončení. Když se dostáváme do těch izolací (hry jeden na jednoho), dokážeme to sehrát velmi dobře. Celkově bych neřekl, že hrajeme nějak přehnaně jeden na jednoho, ale těžíme z naší hry situace, z nichž můžeme dobře skórovat.

Na pražské Folimance jste nasázel 44 bodů včetně sedmi trojek. Bylo to dosud vaše maximum i včetně NCAA?
Ano, je to můj kariérní osobák. Řekl bych, že jsem byl vždycky typem skórera a dobrého střelce a je to něco, v čem se vyžívám.


Zdědil jste to po někom ze sportovně založených předků?
Určitě. Táta hrál celý život až do konce univerzity a můj o čtyři roky starší brácha se stal mistrem státu na střední a taky hrával v NCAA. Šel jsem tak v jejich stopách. Oba ale s basketem skončili po univerzitě, takže já to zatím dotáhl nejdál.

Bylo pro vás Olomoucko a česká liga dobrým místem pro vstup do světa profi basketbalu, když hned první sezonu takto záříte?
Určitě. Když jsem poprvé zvažoval, kde začít hrát profesionálně, chtěl jsem do týmu, kde bych mohl uplatnit svou hru a cítil se tam vítaný. Olomoucko pro mě bylo požehnáním. Mám super kouče, super tým a spoluhráče, čeští kluci u nás jsou skvělí a můžu říct, že už budou navždy mí přátelé. A samozřejmě moji američtí spoluhráči jsou bezvadní taky. Líbí se mi i Česko, vaše liga, která je vážně dobrá, a jsou tu kvalitní hráči.

Udělal jsem si před příchodem i vlastní průzkum o NBL?
Trochu ano. Hodně jsem důvěřoval informacím svého agenta, který řekl, že NBL má respekt a je to kvalitní soutěž, kde pokud se mi bude dařit, můžu se posunout i do nějaké větší ligy. Nemluvil jsem sice dopředu s hráči, kteří tu hráli, ale znal jsem některé Američany, co tu už byli.

Když jste zmínil příchod finalisty NBA Jacoba Evanse, překvapilo vás, že klub přivedl takového hráče právě do Olomouce?
To jsem teda byl. A když jsem se to dozvěděl, byl jsem strašně rád. Už jsem toho s ním stihl hodně probrat a vyptat se ho i na nějaké historky bylo super.

Poté, co jste se stal MVP měsíce a jste i mezi třemi top skórery a třemi nejužitečnějšími hráči NBL, je teď při vzestupu formy týmu ve vašem hledáčku i cena pro MVP sezony?
Ano, to je rozhodně můj cíl. Asi v každé lize tahle cena náleží hráči, který je součástí velmi úspěšného týmu. Prostě musíte vítězit. A já doufám, že náš tým bude dál vyhrávat a ještě se posune v tabulce, a až přijde play-off, dostaneme se daleko.   

Bylo by pro vás třeba zajímavé posunout se v létě do týmu Nymburka, který letos řádí i v Evropě?
Jo, je to skvělý celek z Ligy mistrů. Už tu nějakou dobu kralují a pro mě by to byl určitě posun.

S vašimi 198 centimetry v klidu zastanete pozici power forwarda, odkud se vzala tahle schopnost?
V podstatě celý život jsem podkošový hráč, který měří něco pod obvyklou míru. Prakticky od začátku univerzity jsem byl v téhle pozici. Odjakživa jsem ale byl rozměrnější, k tomu mám, myslím, dobrou práci nohou a taky jsem vždycky pracoval na své střelbě z jumpu, abych mohl hrát i z perimetru. Takže se snažím využívat své parametry jako přednosti a díky síle, dobré práci nohou a umu kolem koše se i při nižší výšce prosadit ke skórování. Vždycky mě to takhle bavilo a tuhle roli, kdy hraju proti vyšším obráncům, si užívám.

Zmínil jste, že při takové hře potřebujete hodně síly, kolik aktuálně vážíte?
Dlouho jsem to nekontroloval, ale bude to něco kolem 114 kil. Určitě se to hodí mít tuhle váhu, protože je tu spousta silných hráčů. Třeba když jsme teď hráli v Děčíně, který to bere hodně od podlahy, a bylo to dost fyzické, tak se musíte hodně otáčet a mít sílu, abyste si uhráli to svoje. A není to jen o útoku, taky musíte ty velké chlapy ubránit kolem koše. Všechno to pak začíná u pevné základny a já mám silné nohy.
 
Aktuálně jste při soutěžní pauze ve Francii, kam jste vyrazil podpořit mladší sestru, která první měsíce zakouší profesionální chlebíček pro změnu ve volejbalu. Jak jí to jde?
Je to na východě země. Sestra v prosinci skončila na univerzitě a v lednu začala ve Francii. Daří se jí a baví ji to tam.

Pojďmě k mnoha vašim zálibám a zájmům. V týmu Olomoucka prý zastáváte roli DJe a pořád pouštíte nějakou hudbu. Je to tak?
(směje se) Hudbu prostě mám rád a taky rád poslouchám, co se líbí jiným. Když začínáme trénink, tak muziku pouštím v šatně. Mám rád energickou, nabíjecí hudbu, rap a hip hop. Už jsem poznal i nějakou českou muziku a taky to někdy pustím. A pak jsou songy, které hraju pořád dokola. Někdy si taky zkusím nějaký vlastní rapový free style, ale nejsem v tom extra dobrý (smích).

Kouč Hipsher z vašeho hudebního výběru prý není vždy nadšený...
To je pravda, má prostě rád jinačí hudbu, ale děláme si z toho srandu.

Vy jste ovšem vše posunul ještě na vyšší úroveň, když před začátkem tréninku požádáte asistenta o zprovoznění audiosystému a pouštíte své hity na celou halu, že?
Jo, s tím jsem taky přišel já. Vždycky Matěje Musila poprosím, aby nám to pustil nahlas a musím ho za to vychválit.

Na univerzitě jste studoval komunikaci, co by vás jednou bavilo po basketbalové kariéře?
Samozřejmě doufám, že nějakou dobu vydržím u basketu a vydělám co nejvíc peněz. Až to ale přijde, doufám, že se stanu profesionálním rybářem. (s nadšením) Na to jsem fakt natěšený.

Na moři?
Ne, ne, spíš na nějakém velkém jezeře na Středozápadě USA. A budu lovit candáty, kteří jsou u nás o dost menší než tady v Evropě. A myslím to vážně - doma už mám svou loď, navíc můj táta se rybařením taky živí. Takže ve volném čase chodím na ryby dost. Můj nejdelší ulovený candát měřil 74 centimetrů. Rybaření je pro mě dobrý relax od basketu, odpočinu si u toho a člověk pak při sportu jen tak nevyhoří.

Ovšem rybolov není vaší jedinou vášní. Další je lov, jak jste k tomu přišel?
Hrozně mě baví lov lukem...

Prosím?
Jo, já vím - když se mě lidi zeptají, co dělám rád mimo basket, a já odpovím, že lov a ryby, tak to nikdo nečeká. Lovení s lukem je skutečná výzva, protože každý může jít ven a použít na to pušku na šílenou dálku. S lukem se ale musíte dostat fakt blízko, tak na dvacet až čtyřicet metrů, a musíte být vynalézavý, takže to zvíře má v tu chvílí výhodu. Je tak potřeba být dost šikovný, abyste lukem něco ulovil. Je to ale mnohem zajímavější než jen jít a nějakou zvěř zastřelit z pušky. Jsem v přírodě rád a hrozně mě ten klid baví.

Má i lov u vás rodinnou tradici?
Tohle má trochu zvláštní pozadí. Táta je z jižního cípu Chicaga, kde samozřejmě není co lovit, ani kde rybařit. Pak se ale přestěhoval na venkov do Iowy, kde se stal lovcem i rybářem a já už od narození znal jen tohle. Vyrůstal jsem rovnou u Mississippi, takže rybaření tam bylo jasně dané. A když jsem teď doma, tak u řeky trávím spoustu času.

Co vlastně lovíte nejčastěji a jaký byl zatím váš největší úlovek?
Nejvíc je to jelen běloocasý a na jaře, to už je s puškou, lovíme kachny. Velkého jelena jsem ještě neskolil, jen tři menší a nějakou srnku, které se pak dají nejlíp připravit.   

Jak speciální a drahý musí být luk, aby zvládl skolit i jelena?
Dobrý vyjde už na dva tisíce dolarů. Musí to lovci vše zjednodušit, navíc je třeba vystřelit co nejrychleji.

Potřebujete mít na lov lukem nějaké speciální povolení?
Je třeba si k tomu něco pořídit a mít k tomu licenci. A když nelovíte na svém pozemku, potřebujete taky povolení.  

V Česku jste se k lovu či rybolovu ještě asi nedostal.
K lovu lukem určitě ne. U vás je to ale neskutečné! Kamkoli jedu po dálnici, tak na polích kolem jsou všude jeleni nebo srnky. To si říkám, že tady se musí lovit. Možná až se do Česka někdy vrátím, tak to zkusím. Na rybách už jsem tu ale byl a jedním z mých cílů, než odsud odjedu, je chytit jednoho pořádného candáta. Teď v zimě to moc nešlo, ale dokud bylo tepleji, tak jsem se spoluhráčem Johnem Wrightem chodil dvakrát týdně nebo i častěji.

Umíte rybu i připravit k jídlu?
Rozhodně. Mám moc rád smažené ryby, takže je doma očistím a pak je připravím. Je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel.

Už jste si stihl oblíbit i nějaké české?
Jasně, když jdeme do restaurace, čeští spoluhráči mi doporučují to nejlepší a moc mi to chutná. Nejsem příznivcem piva, ale vaše kuchyně mě baví.