Mistr světa zpod Špilberku a měnič účesů NBA ještě nevzdává

Psal se rok 2016 a tehdy 16letý pivot Jordan Brown seděl to léto ve španělské Zaragoze v šatně s borci jako Collin Sexton, Gary Trent, Immanuel Quickley, Jaren Jackson, Wendell Carter či Markus Howard. Tedy se samými pozdějšími plejery v NBA nebo v Eurolize.

Jeden z nejnadějnějších teenagerů své doby v celých Spojených státech se s touhle hvězdnou americkou partičkou stal mistrem světa sedmnáctiletých, což je zatím na míle nej úspěch jeho kariéry.

„Tohle byly skvělé zážitky. Bylo super hrát s tolika různými reprezentacemi, vyhrávat tak dominantním způsobem s tak výbornými spoluhráči a dojít až ke zlatu,” vrátil se o osm let zpátky Brown, který během lonského podzimu dorazil z chorvatského KK Dubrava jako posila do Basketu Brno. Nepřehlédnutelná posila.

A už záhy zapsal pro změnu parádní individuální úspěch. Po teprve druhém celém měsíci působení v Kooperativa NBL se stal MVP prosince. „Znamená to pro mě moc. Tohle je můj první profesionální rok v Evropě, takže mít okamžitý vliv na hru týmu a pomáhat mu vítězit je skvělé,” dodal 211 vysoký pivot, který ke skvělé prosincové bilanci Brna 5-1 přispěl výraznými průměry 16,3 bodu, 7,2 doskoku (z toho 3,2 v útoku), 2,2 asistence a 4,8 získaného faulu za 25 minut, když dvojky měl 65/39 (60 procent) a šestky 31/20 (65). Na ceněný double-double dosáhl tento fantom útočného doskoku v obou zápasech s Opavou.


Mezi Brňany svou nezaměnitelnou prezencí zjevně zapadl víc než dobře. „Zaprvé je to díky tomu, že tu máme bezva partu kluků, kteří mě přijali a usnadnili mi zapracování do jejich systému hry. Jsem vůbec rád za možnost tu být, takže poklona patří i kouči a jeho realizačnímu týmu,” cení si rodák z kalifornského Rosevillu.

Brown není typický americký „podkošák”, protože už odmala to byl skórer, skládající moře bodů. A měl po kom. Jeho otec Dion v roce 1984 opouštěl univerzitu v Louisianě jako druhý top střelec jejích dějin. Vzápětí ho draftovalo San Antonio do NBA, on nicméně nakonec nabral směr Evropa.

„Je fakt, že už není běžné dávat tolik bodů jako pivot. Dnes se hraje jinak, ale já se pořád řídím základními principy hry a to se mi celkem vyplácí. Musím tu hodně vychválit tátu, který mě brzy dal správné základy, tedy techniku a práci nohou, což mi pomohlo do budoucna, protože jsem to měl zmáknuté odmala,” říká na adresu tatínka, který se po basketbalu vrhnul do medicínské sféry a nyní je už spokojeným důchodcem.

A určitě s radostí sledoval i rozkvět svého syna, který byl coby teenager vyhodnocen jako McDonald´s All-American. „Dalo by se říct, že jsem ve svém ročníku patřil mezi deset nejlepších hráčů celých USA, byla to parádní sbírka hráčů,” vzpomíná brněnská opora.

Tehdy v zápase nejlepších středoškoláků na hlavu předčil jedničku draftu NBA 2019, fenoména Ziona Williamsona. „To bylo super, zahrál jsem si jak s ním, tak proti němu, a jeden z nejlepších zápasů byl na McDonald´s All-American, kde on měl osm bodů a já 26. Bylo to ale i tím, že si zlomil palec, takže nemohl tolik hrát. Jinak na střední to bylo monstrum, hlavně poslední rok už si vysloužil velkou pozornost, a když jsem proti němu mohl hrát, poznat jsem proč.”  

Už v létě roku 2016 mohl ale ve velkém snít o slávě pod koši i sám Brown, když se stal mistrem světa kadetů. Už totiž jen probít se do finální dvanáctky USA bylo husarským kouskem. „Testovací období bylo opravdu dlouhé, na začátku se vybíralo asi ze stovky hráčů, pokud to nebylo ještě víc. Měli jsme dva tréninky denně, každý dvě a půl hodiny. Byli tam hráči jako Jalen Brown, Jason Tatum a další, co teď válí v NBA. Tehdy jsem to bral tak, že mám na to se s nimi měřit a že NBA je jednou z možností. A myslím si to pořád. Naštěstí jsem se nakonec dostal do dvanáctky pro šampionát. A bylo pak super vyjet s týmem do Evropy a reprezentovat. Hodně mi to otevřelo oči, jaké možnosti mi basket může přinést. V týmu byli kluci jako můj spolubydlící v kempech Collin Sexton, který měl skvělý rok a stal se MVP celého mistrovství, nebo Jaren Jackson, se kterým jsem trávil hodně času, Garyho Trenta jsem dobře znal už z léta předtím...,” vypočítává slavné členy zlaté party, které od té doby sleduje.

Zdálo by se, že i v NCAA pak muselo být pro Browna limitem jen nebe, jak se v Americe říká. Jenže v prvním roce na univerzitě v Nevadě hrál jako nováček jen deset minut na utkání. „Byl to takový zvláštní začátek. Chápal jsem ale, že ti, co dostávali přednost, byli starší než já a byli už před tím úspěšní. A já se do toho snažil nějak zapadnout,” říká dnes 25letý power forward, který následně vystřídal tři další školy a v univerzitním systému strávil celkem šest let.

„Po prvním roce v Nevadě odešel od týmu kouč, který si mě přivedl, a i když jeho nástupce mě přemlouval, abych zůstal, šel jsem do Arizony (kde musel po přestupu rok stát), kde ale taky po dvou letech trenér odešel, a nový mě zase přesvědčoval, ale já opět radši šel jinam, protože si mě nevybral. Pak jsem hledal něco stabilnějšího a zvolil jsem Louisianu, kde to šlo celkem dobře, ale ještě jednou jsem se rozhodl pro změnu a šel za Pennym Hardawayem, který koučoval Memphis. Nedopadlo to, jak jsem doufal, a moje šance na NBA ten poslední rok určitě ovlivnil, protože každý si vás pamatuje z vašich posledních vystoupení, ale i tak jsem byl za tu zkušenost rád,” shrnul Brown svou univerzitní dráhu, z níž jasně vyčnívají dvě sezony v Louisianě s průměry 15 a 19 bodů a k tomu v obou letech i s průměrem 9 doskoků.

Chlapík, který se na univerzitách postupně věnoval ekonomii, psychologii a behaviorálním studiím, je také náruživým měničem účesů. „Jo, mám to rád, je to část mého kreativního já, rád s vlasy dělám různé věci, jsem mladý a chci se bavit i takovými věcmi. Ale třeba nějaké bláznivé barvy zase mít nechci, jen možná pokud bych se dostal na All-Star Game, nechal bych si vystříhat nápis Brno,” směje se vytáhlý Američan.

Až v rámci diskuse o možném zapojení do soutěže ve smečování právě při blížící se All-Star Game se pak dozvěděl o Kooperativa Faktoru, tedy o unikátní ligové soutěži hodnotící atraktivitu hry jednotlivých borců s kulatou prémií 100 tisíc korun pro vítěze. „Dunky mám rád a určitě si o tom chci zjistit víc,” varuje soupeře aktuálně sedmý muž faktorového pořadí.

A také obdivovatel českých vánočních tradic. „V Brně to bylo během svátků super, se všemi těmi trhy, na něž jsem rád se spoluhráči zašel,” podotýká Brown, který už byl kolegy z týmu při společných posezeních „donucen” zkusit také jeden žejdlík pěnivého moku. „Jo, jedno pivo už jsem do sebe hodil, abych tu zkušenost taky získal,” směje se.