Kolo? Ve Švédsku pro mě žádné nemají

Je to dominanta severočeských Loun svého druhu. Ohromný železný bicykl s desetimetrovými koly, dlouhý 27 metrů a vysoký téměř čtrnáct. Na kopci nad osmnáctitisícovým městem se tyčí majestátně a budí dojem, jako by si jej tam jen odložil obr Koloděj. Když se však vedle něj postaví suverénně nejvyšší dlouhán basketbalové Kooperativa NBL, perspektiva se poněkud mění.

„Jo, tohle vypadá tak akorát pro mě,” vzhlédne k nebi 220 čísel vysoký švédský pivot Mattias Markusson a lehce se u toho usměje.

Opravdu jen lehce. Od doby, co klíčový muž Opavy narostl do současných rozměrů, už pěkných pár let na kole nejezdí. Protože žádné vhodné nenašel. „Už bych se měl po nějakém poohlédnout. Když jsem to ale doma ve Švédsku zkoušel, žádné dost velké pro mě nebylo k mání,” upřímně zalituje kdysi vášnivý cyklista.

„Jednou z možností by asi bylo nechat si udělat rám na míru. Kolo je na trénink fakt dobré a je to i zábava, takže by se mi hodilo,” dodává.

Bicykl ale rozhodně není největší problém, který při obstarávání nadrozměrných věcí ve svém životě má. „Uuuu,”odfoukne si nejdřív, než začne ten zásadní seznam vypočítávat.


„Třeba sehnat džíny, to je fakt velký problém. A podobné je to s botami, hlavně v téhle době. Musím si je objednávat přes internet, jenže pak člověk neví, jestli mu budou sedět, takže to je vždycky na riziko. Samozřejmě jakékoli oblečení taky není jednoduché sehnat,” podotýká švédský reprezentant, který obouvá boty velikosti 17.

Když už se mu podaří objevit nějaký vhodný kus ošacení nebo obuvi, jeho přístup je pak velice zodpovědný. „Snažím se, aby mi to vydrželo hodně dlouho a pečuju o to, abych si dlouho nemusel pořizovat další,” směje se.

Zatímco při studiích v USA mohl využívat služeb přeci jen běžnějších obchodů s nadrozměrnými velikostmi, v Evropě tenhle komfort nemá. „Tady se musí hledat a jen sem tam se podaří úplně náhodně najít nějaký krámek, který prodává větší velikosti, a pak se tam člověk musí vracet,” popisuje těžkosti na starém kontinentu.

A pak je tu jedna klasická problémová oblast, kterou znají zejména podkošoví hráči všude na světě - cestování letadlem.

„Na běžných komerčních linkách je to fakt složité. Pokud nedostanu místo u východu, kde je víc prostoru na nohy, nemám šanci se tam vejít. Tohle se tak snažím dopředu řešit s obslužným personálem, aby mi takové místo zajistili. A pokud to nedokážou, musím požádat až v letadle někoho, kdo na tom místě sedí. Obvykle jsou lidi fajn, hlavně při cestách do USA byli Američané velmi vstřícní. Nakonec se mi tak vždycky podařilo tohle místo získat,” těší ho pochopení spolucestujících.

Právě pro centra Slezanů by mohl být zajímavý i poznatek jedné studie, podle níž vyšší lidé v profesní kariéře také lépe vydělávají. „O tom jsem ještě neslyšel, ale doufám, že to tak je. Tohle by mi nevadilo,” zakření se 25letý hráč, který v této sezoně patří mezi aspiranty na nejvyšší ocenění NBL.

I proto, že za své únorové výkony byl už podruhé v této sezoně vyhlášen MVP měsíce, když své Opavě pomohl k dokonalé bilanci 5-0 průměry 13,4 bodu, 10,4 doskoku, 3,8 získaného faulu a 1,2 bloku za poměrně skromných 23 minut. Minul jen 10 z 33 dvojkových pokusů a tři ze 24 šestek, navíc jako jeden z pouhých dvou hráčů v sezoně zapisuje dvojciferné průměry ve dvou statistikách (13 bodů a 12 doskoků).

Ač ale z ligy ční jak výškou, tak skvělými výkony, svou další budoucnost a možnosti posunu dál aktuálně nechce řešit. „Teď se absolutně koncentruju na závěr sezony s Opavou. Obvykle když se hráči začnou koukat moc daleko, narušuje jim to soustředění. Nás ještě čeká závěr nadstavby a play-off, a co se stane po sezoně, to teprve uvidíme.”

Toho, že se jen výjimečně podaří dobýt ocenění pro MVP měsíce dvakrát během jedné sezony, si pivot cení. Také ale ví, komu za to poděkovat. „Nikdy bych to nedokázal bez svých spoluhráčů. Máme tu moc šikovných kluků, kteří mi hodně pomáhají, a bez nich bych neměl ani jednu cenu.”