Kouzelník z titulků: Ega potřebují v kolonkách body

Pandy ze severu dosáhly nebývalého klubového rekordu. Základní část o víkendu zašpuntovaly jubilejním desátým vítězstvím v řadě a po složení nejlepší obrany Kooperativa NBL poskočily před nadstavbou už na sdílené třetí místo. A editor Ústeckého deníku se rozhodně nebál velkých slov, když strůjce toho všeho nazval rovnou v titulku kouzelníkem. Anebo ví něco, co ostatní ne?

„Kouzelník určitě nejsem, ač bych jím rád byl. V tom článku mě to ale pobavilo i potěšilo, protože to beru jako kompliment,” usmál se ústecký kouč Jan Šotnar.

Trenére, z bilance 4-8 jste po deseti výhrách v řadě vyskočili až na 14-8 a tím i na třetí místo v NBL a k tomu jste se dobytím Opavy posunuli i do FINAL-4 Českého poháru. Jak se povedlo, že na celé té dvouměsíční cestě nedošlo k žádnému uspokojení?
To je hlavně zásluha hráčů. Přemýšlel jsem nad tím před každým zápasem a snažil se opakovat hráčům, abysme hráli s pokorou a nevymýšleli nic nového a hráli stále to stejné, co nám přineslo ty předchozí úspěchy. Čekal jsem, že nějaké polevení přijde, ale nepřišlo. A odměnou jsou tyto výsledky, které teď přišly. A které se nerodily vůbec lehce, zvláště ty poslední. Byla to všechno těžká utkání, která se rozhodovala až v posledních čtvrtinách. Věřím, že to polevení už ani nepřijde, a pokud nás někdo má porazit, bude muset předvést opravdu skvělý výkon.

Po prvních pěti jasnějších výhrách přišlo dalších pět až v napínavých koncovkách. Nakolik to bylo souhrou šťastných okolností a nakolik schopnostmi hráčů nebo trenéra?
(úsměv) Nemám moc rád sousloví sportovní štěstí, protože všem výsledkům musíte jít trochu naproti. Celý tým odvádí skvělou práci a tím, že máme za sebou tyto výsledky, jsme každým zápasem do té koncovky vstupovali mentálně silnější. A i když jsme tam prohrávali, hráli jsme pořád stejně a nepanikařili. To je hrozně důležité a v těch koncovkách nám to pomáhá. Je to tedy kombinace dobrého mentálního rozpoložení týmu, asi i dobrých voleb realizačního týmu a zásadní je individuální provedení akcí našimi stěžejními hráči.

Z dálky viděno se zdá, že klíčem k mnohému byl na konci listopadu příchod rozehrávače Hickse, z nějž  se stal jeden z nejužitečnějších hráčů ligy. V čem je jeho největší přínos?
Tony těch přínosů má hodně. Ačkoli není nejzkušenější a nejstarší v týmu, získal si už respekt všech spoluhráčů, i těch zkušenějších. Vzali ho jako motor především našeho útoku a to je hrozně důležité. Ačkoli to není hráč typu Autreyho, který tu měl velké renomé, tak tu roli, kterou má, ostatní hráči přijali. Zase ale na druhou stranu - ačkoli on je tím, kdo ten potenciál týmu otvírá, jsou tam další tři čtyři individuality, které teď hrají skvěle. A není to tak, že by tu byl Tony Hicks a pod ním ostatní. Celá ta hlavní pětka hraje teď výborně, dobře spolupracuje a vyhoví si a to dělá ty výsledky. Jistě ale příchod Tonyho byl absolutní „trefou do černého” a nikdy bysme si nedokázali představit, že v polovině sezony přijde rozehrávač s takovou kvalitou a hlavně s takovými charakterovými vlastnostmi. Je to dříč na tréninku, dá se sním o basketu bavit hodně zeširoka, je vidět, že o hře přemýšlí, což je u rozehrávače důležité. Můžu s ním tak komunikovat o spoustě taktických věcí a jeho přínosy jsou proto enormní. Určitě se stal klíčem k otevření potenciálu celého týmu.

Hicks patří k neužitečnějším hráčům ligy. Spencer Svejcar je pak druhým střelcem po základní části. Kdo z nich má podle vás momentálně nakročeno blíž k tomu stát se MVP sezony, pokud by vám tato fazona vydržela až do konce nadstavby?
Těžká otázka. Původní plán byl postavit tým kolem Spencera, ale ne tím způsobem, že bude nějakým způsobem dominovat tak, jako dosud dominuje, protože je to týmový hráč. On je ale skvělý, talentovaný hráč, k tomu má letos výbornou formu a navíc mu svědčí náš týmový koncept s tím, že se vhodně doplňuje s Tonym. Forma obou hráčů tím šla hodně nahoru. A ještě je tu Láďa Pecka, který čím je starší, tím víc upozaďuje své individuální výkony a jde mu hlavně o týmový úspěch, protože některé jeho akce a příspěvky v útoku i obraně jsou pro nás hrozně důležité, ač nejsou tolik vidět. Jistě, teď by to asi bylo mezi Tonym a Spencerem, ale netroufám si tvrdit, kdo z nich by to mohl být. Doufám ale, že jeden z nich by se MVP stát mohl, protože by to zároveň znamenalo, že SLUNETA dosáhla velmi dobrého výsledku.

Skoro vždycky jste během aktuální vítězné série dali přes 90 bodů a v obraně jste to ustrážili na průměru 79 bodů, přičemž jste porazili skoro všechny nejlepší týmy. Co bylo důležitější, vaše útočná potence, nebo solidní obrana?
Pro nás je celkově v herním projevů důležitý útok. Máme silné individuality a silná ega, která kromě týmového úspěchu budou vždycky koukat i na to, jestli v těch svých kolonkách zápisu mají nějaké body. Proto jsme se rozhodli zaměřit se na útok. Snažíme se hrát rychle, tím zvyšujeme množství zakončení a dáváme hodně bodů. Není to tak ani tím, že bychom měli nějak skvělý útok, i když podle ratingu v přepočtu bodů na 100 útoků jsme mezi nejlepšími dvěma týmy. Vzniká to hlavně tím, že se snažíme hrát rychle dopředu, což je naše identita. Chceme, aby se nám pohyboval míč i hráči. A někdy máme čtyři nebo i pět dvojciferných střelců, protože vystřelíme opravdu hodně střel. Útok už máme tam, kde bysme ho chtěli mít, a spíš je tak potřeba se zaměřit na obranu, kde máme pořád rezervy, byť ta potenciálně výborná obrana se nám v těch posledních koncovkách dařila a zaplaťpánbůh za to, protože nám to hodně pomohlo.

Když mluvíte o častém rychlém protiútoku, jak to vaši hráči v té úzké rotaci a při tolika zápasech v rychlém sledu dávají?
Dobrá otázka. Ten počet protiútoků se nám v posledních pěti utkáních už hodně snížil. Zranil se Maishe Dailey, který hrál 25 až 30 minut, a teď jeho minuty nahrazují Nábělek, Maděra nebo Haiblík, kteří se stali takovým X-faktorem posledních utkání, protože i když nastoupí na 8 až 10 minut, jsou hrozně důležité. Pokud jde ale o ten rychlý protiútok, hráči ho mají v sobě a snažíme se tuhle identitu budovat v tréninku, a to se nám daří. Na začátku sezony bylo tohle hlavním kamenem úrazu, protože jsme hráli pomalu. A i když náš rozehrávač Callahan nebyl špatný, tak pokud jde o to rychlé tempo hry, nám to nevyhovovalo. Do téhle identity jsme se dostali až v posledních měsících, a i když občas už nejsou síly, tak pokud získáte v obraně míč, ještě vás to nakopne, když vidíte možnost jednoduchého koše. Horší už je to při návratech zpátky do obrany.

Bylo posledních pět výher už těsnějších i proto, že se rotace zúžila o Daileyho? A bylo to kvůli tomu už hodně na krev?
Jo, jo, teď do zápasu s Pardubicemi jsme odcestovali v ne právě dobré kondici všech hráčů. Předtím jsme hráli velmi těžké středeční pohárové utkání v Opavě, kdy cestou nazpátek jsme měli velké problémy s dopravou a vrátili se až v půl páté ráno. Času na regeneraci moc nebylo a na našich klíčových hráčích se to podepsalo. Jsem rád, že jsme to přesto zvládli. Hrát ještě dalších 14 dní takhle dva zápasy v týdnu v této rotaci, to by nás už zničilo a museli bychom přistoupit k některým úpravám. Naštěstí Dailey už je jednou nohou zpátky. A já jsem i rád, že další hráči jako Nábělek, Haiblík, Karlovský nebo Maděra ukázali, že do hry přináší něco nového a ostatní jim začínají věřit. Věřím, že to je cesta, udržet minuty těchto českých hráčů. A až se vrátí Dailey, věřím, že budeme herně i víc dominovat.

V posledním zápase v Pardubicích na to, že Beksa má teď obranu na 73 bodech, jste se často dostávali velmi snadno pod koš. Byl to spíš tím, že neměla den, nebo jste měli tak dobrý herní plán?
Plánem vždycky je dávat co nejvíc snadných košů, což jsou volné trojky a body zpod koše. V tomhle utkání se nám povedlo plnit naši taktiku, protože porazit Pardubice u nich není nic jednoduchého při jejich obraně, která je velmi kvalitní a i proti nám byla. Byl to ale jeden z těch zápasů, kdy jsme trefili herní plán, hráči se s ním ztotožnili a výborně ho prováděli. Ke konci už jsme víc využívali atakování jejich vysokého centra Rikiče naším rozehrávačem Hicksem a snažili jsme se hrát hodně pick-and-rollů. Naší hlavní devizou je, že si držíme naši identitu i proti různým obranám, kterou až na malé detaily nechceme příliš měnit. Náš systém, který je poměrně jednoduchý, se tak snažíme přizpůsobit každému soupeři. A ty situace pak možná vypadají, že udělá nějakou chybu obrana, ale hodně je to naší dobrou exekucí útoku.

Máte nyní nakročeno do play-off ze zajímavé pozice a také jste ve FINAL-4 poháru, co by vás v tuhle chvíli už zklamalo?
Mně osobně by zklamalo, pokud bysme ustoupili z té cesty, po které jdeme. Kdyby někdo začal dělat něco jiného, než dělal doteď. Říkám to hráčům před každým zápasem i tréninkem, že pokud nás někdo chce porazit, musí zahrát dobrý zápas. A ne, že se porazíme sami, což se zatím nestalo. Pokud tohle udržíme, máme to rozjeté skvěle. Náš cíl před sezonou byl postup do A1 s tím, že bonusem by bylo vyhnout se předkolu. Teď jsme skočili do skupiny A1 na třetím místě a já bych rád tuhle pozici udržel, ale vím, že to bude těžké, protože týmy jako Pardubice, Opava nebo Kolín nejsou rády, že před nimi je celek jako Ústí. A budou s tím chtít něco udělat. A v poháru je to jednoduché - nám loni unikla medaile, skončili jsme čtvrtí a letos jsou tak karty jasně dané. Pokud zvítězíme jednou, budeme mít historickou medaili pro ústecký basketbal. Ten tým, za to jakým způsobem pracuje a žije tím basketem, by si to zasloužil a já věřím, že tu medaili urveme a že se nám tím i otevře cesta do ligového play-off.