Kypřan Marques a jeho cesta k pravoslaví

To setkání ve Španělsku na začátku jeho profesionální kariéry v Evropě mělo pro něj vskutku osudový charakter. Pro pokřtěného katolíka s americko-dominikánskými kořeny, který jako kluk ani nemusel chodit do kostela, to znamenalo skutečný zlom. Vzplál v něm oheň pro pravoslaví a víra v Boha nyní řídí jeho život, včetně toho sportovního.

A řídí ho náramně dobře. Nový dirigent mistrovské Opavy se hned ve svém prvním měsíci v Kooperativa NBL stal Louda Auto MVP, když v prosinci vedl lídra ligy k bilanci 5-0 průměry 18,2 bodu, 5 asistencí, 3,8 doskoku a 5 získaných faulů za 27 minut, přičemž trojky měl 12/5, dvojky 43/26 a trestné hody 32/24. Při zranění šéfrežiséra Šiřiny zaplul do týmu jako okamžitá posila.

Posila, která pravidelně každou neděli dojíždí do ostravského kostela. Posila, která na konci střední byla produktivnějším střelcem svého týmu než současná hvězda NBA Karl-Anthony Towns a získala univerzitní nabídky i od týmů amerického fotbalu. A také posila, jejíž aktuální kontrakt u mistra končí 20. ledna. Buďte si ale jistí, že fanoušci dělají všechno možné, aby 28letý point guard Marques Townes v Opavě zůstal ještě výrazně déle.

Marquesi, jak se udála ta krajně nevšední věc, že jste se jako Američan stal pravoslavným křesťanem?
Stalo se to díky setkání s jedním neobyčejným člověkem ve Španělsku, když jsem přišel do Evropy. Naučil mě hodně o této větvi křesťanství, v ničem na mě netlačil, naopak já byl zvědavý, abych se dozvěděl co nejvíc. A čím víc jsem věděl, tím víc jsem si tuhle víru zamiloval.

Ve Státech jste v nějaké církvi dříve byl?
Jsem pokřtěný katolík, ale v rodině to nebylo nějak žhavé, nemusel jsem chodit do kostela a řekl bych, že jsem nebyl moc nábožensky založený. To setkání ve Španělsku ale pro mě změnilo vše.


Na Instagramu máte fotku s pravoslavným knězem na Kypru, k čemu se tohle setkání vázalo?
Kypr je jedním z míst, které zbožňuju. Pravoslaví je tam hlavní, a ať jdete do jakéhokoli kostela, patří k této církvi. A je to taky země, kde žiju a kde je teď můj domov. To setkání s knězem proběhlo díky jedné rodině, kterou jsem tam poznal. On vede klášter a je to naprosto jedinečný člověk. Spousta lidí cestuje na Kypr právě kvůli setkání s ním a žádá ho o požehnání, která způsobují zázraky. Je to jeden z mých nejoblíbenějších kazatelů.

Našel jste si pravoslavný kostel i v Česku?
Jasně, na bohoslužbu jezdím každou neděli do Ostravy, do kaple Andělů strážných. Znám tam jednoho kněze, který mluví anglicky, což je pro mě super. Doteď jsem ani nevěděl, že i v Opavě jeden pravoslavný kostel mají. A určitě teď do Ostravy budu jezdit na bohoslužby mým autem pro MVP. (usměje se)

Mimochodem - jste automobilový nadšenec?
Spíš běžný uživatel, nicméně vím hodně o různých typech aut, i když do toho nejsem zase takový blázen jako spoluhráč Adam Pecháček, který mi o nich hodně vypráví. Hyundai Konu si ovšem budu velmi užívat, abych ve městě ukázal přední dveře s nápisem, kdo je teď novým MVP. (směje se)

Máte nějakou zajímavou auto-moto historku?
V Německu na některých úsecích nemají na dálnici žádný rychlostní limit. Tak tam jsem se musel naučit uhýbat s cesty, protože někteří to tam mastí třeba 280, což je šílené, a ve Státech to nemáte šanci zažít.

Zpět k vaší víře - kde pomáhá ve vrcholovém sportu?
Pro mě je Bůh a sport oboje srdeční záležitost. Pomohl bych si tu výrokem jednoho ze svatořečených, Johna z Kronstadtu, který zemřel v roce 1909. Řekl, že všechna naše práce musí být konána z lásky k Bohu, jinak nebude mít žádnou hodnotu. Tím se říká, že naše konání by mělo být motivováno láskou k Bohu a pro mě tohle ztělesňuje basketbal. Věřím, že skrze něj mohu oslavovat boží velikost. Prohlubuje to mou víru, ať jsou to výzvy, které mi Bůh předkládá, nebo moje modlitby před zápasy. Před vstupem na hřiště se taky vždy pokřižuju a pokloním, protože to my pravoslavní děláme, z lásky k Bohu. Je středobodem mého života.

Jaký dojem na vás udělalo bouřlivé prostředí zápasů v Opavě?
Při příchodu sem jsem byl překvapený, fanoušci tady v Opavě jsou neuvěřitelní. Když jsme hráli proti Písku i s hercem Ivanem Trojanem, atmosféra byla úžasná, to se člověk cítil jako na Partizanu nebo Crvene zvezde (bělehradské týmy proslulé jedním z nejbouřlivějších prostředí v Evropě). Jasně v trochu menší verzi, ale mělo to ten nádech a vibrace jako při March Maddnes v NCAA, což je jedno z nejlepších turnajových play-off, jaké jako hráč ve Státech můžete zažít. Hrát pro takhle narvanou opavskou halu je paráda, takže už si umím představit, jaké to tu musí být, když se hraje o titul. Fanoušci mi tu pořád píšou, třeba že jsou moc rádi, že tu hraju a já jim na to rád odpovídám.

Je to asi trochu rozdíl oproti tomu, co jste zažíval ve Státech, že?
V Evropě si víc zakládají na tom, že jsou to fanoušci právě svého týmu, jsou vášniví a zapálení pro svůj klub, podporují ho, ať vyhrává, nebo prohrává, kdežto ve Státech jdou na zápas hlavně pro to pobavení během utkání. V Evropě to fanoušci milují, chtějí na ty zápasy přijít kvůli svému týmu, což platí i o fotbale.

Do týmu jste se zapracoval bleskově, jaký k tomu byl váš šém?
Musím za to vyzdvihnout především celý tým. Přijali mě tu vřele a pro mě bylo snadné se zapojit do jeho herního systému. Samozřejmě mi s tím pomohli i trenéři. A o zbytek jsem se musel postarat já. Jsem typ hráče, který neřeší osobní čísla. Jasně, chci vyhrávat, ale taky se co nejvíc snažím zapojit do hry všechny ostatní. Jako první volbu preferuju přihrávku na volného spoluhráče, což dělám celou mou kariéru. Skórovat umím taky, ale musí to vycházet ze hry. Jsem rád, že se mi povedlo tak rychle zapadnout. Všichni v týmu spolu výborně vycházejí a je super tu hrát. Mluvíme tu spolu i o lecčem mimo basket, já bych tu rád zůstal, ale uvidíme, jestli to vyjde.

Na střední škole jste hrál i s Karlem Anthonym Townsem. I vy jste dával spoustu bodů, kdo byl tehdy lepší?
Na baneru na naší střední je vidět, že jsem dal víc bodů než on, tak to nechám na tomhle, ať to rozhodne za nás, kdo byl lepší. (směje se) Vážně, Karl je jedním z nejlepších, s kým jsem kdy hrál, teď je to dominantní hráč v NBA a mě moc bavilo s ním hrát. Dělal pro vás hru hrozně snadnou. Rád bych si s ním ještě někdy zahrál.

Byl jste prý dobrý i v americkém fotbale. Kdy to u vás vyhrál basket?
Ještě na střední jsem hrál oboje a i do té doby jsem dělal oba sporty. Nebo lépe - když jsem přišel na střední, už jsem se soustředil jen na basket, ale před posledním rokem do mě jeden kamarád pořád hustil, že bych se měl k fotbalu ještě vrátit. Já váhal, ale nechtěl jsem jednou litovat, že bych to nevyužil, tak jsem do toho šel, týmu i mně se dařilo, dokonce jsem dostal i nabídky od různých univerzit, což už začalo být bláznivé. Po sezoně jsem se ale rozhodl věnovat se jen basketu, byl jsem do něj zapálenější a nechtěl se ho vzdát.