Mistr šachu: Chtěl jsem to jinak než Westbrook

Když dva roky zpátky završil nespoutaný rozehrávač Russell Westbrook jako super hvězda NBA už svou čtvrtou sezonu za pět let s nevídaným průměrem triple doublu, tedy se třemi dvoucifernými statistikami, jeho to podle všeho nechávalo poměrně v klidu.

Rozhodně pro něj tento explozivní atlet nesloužil jako vzor nebo motivace. Tehdy ještě teenager z jihu Čech chtěl jít svou vlastní cestou a zkusit, co zvládne. A to i ve své první regulérní sezoně v nejvyšší soutěži mužů.

„Mně ten americký styl úplně nesedí a u Russella to bylo tím, že v Oklahomě měl neomezenou pozici, takže mu ty doskoky nechávali. Z různých záznamů je vidět, že pivoti na ně vůbec nechodili, aby mohl mít ty triple doubly. A to já věřím, že se u nás neděje. Doskoky získávám proto, že za těmi balony aktivně chodím a chci je ulovit,” zdůrazní čerstvě 22letý šéfdirigent píseckého nováčka Kooperativa NBL Vojtěch Sýkora.

„Samozřejmě na jedné straně to, že v řadě sezon ten triple double v průměru měl, bylo něco neskutečného a z velké části je to nedosažitelná meta, na druhou stranu to ale souviselo s tím, že hodně cílil na to, aby ten triple měl, možná občas i na úkor výsledků týmu. A s tím bych se moc srovnávat nechtěl,” dodává mladík, který v historicky prvních devíti utkáních svého klubu v lize způsobil doslova pozdvižení.

Jako nejvytíženější hráč soutěže s 35 minutami na zápas zatím dovedl celek, který do NBL zamířil prakticky s nezměněným kádrem, s nímž vyhrál první ligu, k bilanci 5-4 a ještě dosáhl milníku, jaký nemá obdoby nejen v tuzemsku, ale těžko by na elitní basketbalové úrovni hledal srovnání i na celém kontinentu.


Bývalý mládežnický reprezentant a letos i člen senzačně zlaté smečky lvů z univerziády v Číně už ve čtyřech z devíti utkání dosáhl ceněného „triple doublu” a dokonce sklízí dvojciferná čísla ve třech různých statistikách i za celý dosavadní průběh ligy, což se zejména oboru znalým fanouškům musí jevit jako nadpřirozený jev.

„Sám jsem nad tím, jestli by to v evropských podmínkách bylo reálné, dřív vyloženě nepřemýšlel. U mě to ale dost souvisí s tím, že hrajeme jeden z nejrychlejších lomeno nejbláznivějších basketů možná i v celé Evropě, máme tak víc útoků a já jako rozehrávač rozdám i víc balonů, než kdybychom pokaždé v klidu přecházeli půlku a hlásili systémy. Máme prostě víc zakončení, tím i soupeř, a celkově je tam víc příležitostí na doskok i asistence. V jiném klubu by tohle nebylo možné,” je si jistý dvojnásobný mládežnický mistr republiky v šachu a budoucí advokát, který se stal ligovým Louda Auto MVP měsíce října, když při týmové bilanci 4-3 psal průměry 11,7 bodu, 11,3 doskoku, 11,6 asistence i 1,9 získaného míče a navrch vedl a stále vede ligu v asistencích a při 190 centimetrech výšky dokonce i na doskoku!

Vojto, dosáhnout jako nováček hned první regulérní měsíc v lize na cenu MVP a ještě s triplem v průměru - jak to prožíváte?
Je to hezký pocit, ale pokouším se to neprožívat, i když je to těžké, protože ten mediální shon kolem toho je možná až moc velký. Já se snažím soustředit na to, že máme momentálně kladnou bilanci, což by si nikdo z nás před začátkem sezony ani nevysnil. Z toho mám mnohem větší radost než z osobních cen. Jen doufám, že kluci budou dál dávat, co dávali doteď, a ta forma nám vydrží.

A je vůbec něco, čím byste ještě takový start do ligy mohl trumfnout?
V mých očích by to určitě překonal měsíc, ve kterém bychom ani jednou neprohráli, protože vyhrávat utkání je to, o co vám jako lídrovi jde. Věřím, ze když zůstaneme jako tým pospolu a budeme se dál zlepšovat, tak se nám to během nadcházejících sezon klidně povést může.

V zápasech vám nesvazuje ruce, že jste teď ten terč a že se zase bude koukat, jak jste byl blízko k dalšímu triple doublu?
Není to příjemné, hlavně proto, že získat ten triple double není úplně lehké, a když to všichni každý zápas čekají, nějaký tlak tam je. Na druhou stranu si myslím, že pořád dokážu hrát to svoje, a dokud se basketem budu bavit, nenechám se tím ovlivnit.

Vy jste měl před letoškem krátkou zkušenost s NBL ve Svitavách a Slavii - mohl jste na základě toho tušit, že by se vám mohlo takto dařit?
Absolutně ne. Bylo to jako s našimi výsledky, vůbec jsme nevěděli, s čím do toho jít. Začínali jsme s tím, že to můžeme mít třeba 0-10 nebo 0-20. Chtěli jsme ale do ligy jít s týmem, který si postup do NBL uhrál, a já nám i našemu systému věřil. A tím, že jsem se v něm už za ty roky naučil trochu chodit, jsem věřil, že budeme dobří, ale že se bude dařit až takhle, to ne.

Na jaká čísla jste si v létě věřil?
To jsem se neodvážil odhadovat. My jsme měli konfrontaci s týmy z NBL jen z přípravy, kde jsme je i dokázali porážet, vyrovnaně jsme hráli i s Nymburkem v Českém poháru v minulé sezoně, takže jsme věřili, že jsme konkurenceschopní a že i já jsem konkurenceschopný jako rozehrávač.

Hrajete enormně náročně v obraně i útoku, vy jste ve hře 35 minut, vydržíte to s frekvencí dvou až tří zápasů týdně až do konce sezony, případně při ještě náročnější smršti v play-off?
Věřím, že v dlouhodobé části jo. Zaprvé jsem na to několik let zvyklý a zadruhé k tomu přistupuju profesionálně, ať regenerací, stravou nebo pravidelnou posilovnou. Na tohle jsem se vlastně celý život připravoval, takže věřím, že to vydržím. A play-off? Tam těžko říct. My tu intenzitu play-off v NBL ještě nezažili. Tam to bude ještě náročnější, ale věřím, že jo, hlavně bych si to ale rád zkusil na vlastní kůži. Bylo by to super, i když to není letos vyloženě naše potřeba nebo cíl. Budoucnost máme v Písku velkou, a až se to povede, tak se to povede.

Už si na právech, kde studujete, někdo všiml, jaké kejkle teď v lize předvádíte?
Když nepočítám ty nejbližší kolem mě, tak moc ne. Na právech moc sportovců není a extra se to tam nevnímá. Když jsme vyhráli univerziádu, pár lidí si všimlo, ale nebyl jsem určitě žádná hvězda.

A doma v Písku, tam už jste přece jen o anonymitu přišel?
Občas se stane, že si s vámi někdo začne povídat a vy vůbec netušíte, kdo to je, ale ukazuje to hlavně, že ti lidi se o basket zajímají. Je to mnohem víc než ve škole a já jsem rád, že je do toho čím dál víc vtahujeme, a ne proto, že bych byl nějaká rádoby celebrita. Projevuje se to i na návštěvnosti, kdy je vyprodaný každý náš zápas.

Byl jste vždy výhradně basketbalistou, nebo jste jako kluk vynikal i v nějakém jiném sportu?
Hrával jsem šachy a byl jsem dvojnásobným mistrem republiky, jiný sport jsem ale nedělal. Basket jsem hrál už od první třídy.

A mimochodem, proč to u vás vyhrála studia práv a jaká součást „ekosystému” by vás nejvíc bavila?
Chtěl jsem dobrou školu, protože vlastně oba moji rodiče jsou doktoři. Jenže já když vidím krev, tak sebou šlehnu o zem, tak mi při výběru školy zbyla ta práva. Lidi o mě říkají, že jsem docela výřečný typ. Já bych pak určitě chtěl být spíš advokát, což souvisí právě s tou výřečností. Soudce má až moc velkou zodpovědnost.