Mr. Clutch NBL: To už nikdy netrefím! Jak ho školil Medvecký?

Momentálně je na míle nejžhavějším skórerem koncovek z celého ligového pelotonu. V aktuální formě by se tento autor vítězných střel, tedy „Mr. Clutch”, neztratil ani ve slovutné Eurolize.

Začalo to už na konci října velkou vítěznou trojkou dvě vteřiny před koncem domácího duelu s mistrovskou Opavou. A prsty měl i v dalších třech těsných výhrách svých Medvědů. Doma s Ostravou vsítil v závěru čtyři klíčové trestné hody, pak třemi šestkami zajistil druhé prodloužení s Ústím, jež rozhodl dvěma trojkami v posledních 70 sekundách. A navázal vítězným obloukovým projektilem přes obránce ze závěrečných vteřin v Olomouci.

Zcela po zásluze se tak rozehrávač Kolína Adam Číž stal Louda Auto MVP Kooperativa NBL za měsíc listopad, když svůj tým dovedl k bilanci 3-1 průměry 18,8 bodu, 3,5 doskoku, 6,5 asistence a 5,8 získaného faulu za 35 minut, přičemž proměnil 17 ze 44 trojek a 16 z 22 šestek. V prosinci mu tak bude říkat pane tradiční odměna pro MVP měsíce Hyundai Kona.

Adame, prožíváte nyní své nej „clutch” období kariéry?
Určitě. Vítěznou střelu zápasu jsem sem tam během kariéry trefil, tedy asi jednou ze začátku, kdy jsem se k tomu dostal jako slepý k houslím. Ale takhle po sobě jsem tolik důležitých ještě netrefil. A už asi nikdy netrefím.

Po tom těžkém rozjezdu do sezony je to celkem překvapení, že to přišlo v takové sekvenci, že?
Překvapení to je pro všechny včetně mě. Bylo to několik těsných zápasů po sobě a šlo tak i o určitou shodu náhod, ale je to příjemné překvapení a budou to pěkné vzpomínky. Jinak ale já do toho jdu vždycky s tím, že každou střelu dám, počítám s tím, ať je to konec, nebo začátek zápasu, a že to takhle vyšlo, je jen dobře.

Co musí střelec mít, aby to aspoň někdy vyšlo?
Hlavně se s týmem musí v zápasech držet na vyrovnaném skore a neprohrávat o dvacet. Pak potřebujete důvěru trenéra a spoluhráčů, abyste v takových chvílích měl vůbec míč. A taky je nutné mít trochu štěstí, protože ty poslední střely jsou většinou těžké. K tomu musíte mít natrénováno, dobrou fyzičku, aby to tam na konci zápasu doletělo. (směje se)

Kolik máte v arzenálu driblérských fint a uvolnění?
Jsou to všechno střely po driblinku a ty musíte mít proto natrénované. A samozřejmě nějakou fintu potřebujete jakž takž mít připravenou, aby nepřišel blok. Nechci ale z tohoto oboru nic prozrazovat. (smích) Samozřejmě mám jedno dvě tři hlavní uvolnění...



Vy se ale letos nepouštíte do velkých nájezdů, a nejen v těchto koncovkách, takže už by soupeři celkem mohli předpokládat, že to budete řešit přes střelu.
On každý obránce spíš respektuje ten nájezd, tam je jednodušší šance na koš, tak tomu chce zamezit. I když nezakončím, začne ke mně kolabovat obrana a otevře se volná pozice jiným hráčům. Záleží vždycky na té situaci. Když mám prostor na střelu, tak ho využiju, jiní hráči preferují spíš nájezd, i když tu střelu mají volnější. Takový já ale nejsem. A pokud jde o to, že teď tolik nenajíždím, tak já si to ještě šetřím. (úsměv)

Je pro vás důležité, abyste v těch koncovkách měl po cloně střelu přes pivota soupeře, nebo je vám to skoro jedno?
Je to lepší. Pivoti jsou většinou větší než já a měli by být míň pohybliví, i když to není pravidlo. Mám ale v každém týmu vyhlídlé i jednoho dva malé hráče, do kterých se mi na základě zkušeností hraje líp než do jiných. Záleží tak tým od týmu i pětku od pětky, kterou má zrovna soupeř na hřišti.

Jak se třeba těmto těžším střelám věnujete v tréninku?
Na tréninku střílím po driblinku skoro všechny střely, na rozdíl od ostatních kluků, takže ta střelecká cvičení mám v tomhle dost individuální. V zápasech mám málo střel hned po chycení míče, protože vlastně vodím ten balon jako rozehrávač.

Pojďme si rozebrat vaše tří vítězné listopadové zápasy, v jejichž koncovkách jste měl vždy hlavní roli. Na konci duelu s Ostravou jste doma rozhodl čtyřmi šestkami, přičemž jako tým jste při trápení z pole dali 11 z 13 bodů ve čtvrté čtvrtině právě z trestné linie...
Jasně, i šestkami se dá zápas vyhrát. Když se podíváte i na nějaké lepší ligy, tak hodně zápasů se tak vyhrává. Pokud tým kvalitně brání, musí se bohužel chodit do těch faulů. 11 z 13 bodů už je extrém, ale takové výhry jsou nejlepší, když se vám v útoku nedaří.

Následovalo doma Ústí, kdy jste nejdřív v samém závěru čtvrté čtvrtiny minul jednu ze dvou šestek, takže jste dovolil Nicholsovi srovnat bláznivou trojkou z brejku. V prvním prodloužení už jste ale vybojoval druhé třemi šestkami za faul při trojce...
Ta minutá šestka mě samozřejmě mrzela dvojnásob, za každou takovou se nenávidím. Mohla tam být nekoncentrace, únava, člověk už má těžké nohy, venku tam řvou někdy lidi. Když se mine, musí se to ale hned hodit za hlavu, i když je to těžké. Pokud si z toho ale hráč něco bude dělat, tak už pak nedá nic.

Měl jste někdy nějakého mentálního kouče, jak je to dnes moderní, abyste měl na trestné čáře čistou mysl a věřil si?
Nikdy jsem na to nikoho neměl. Tohle se těžko trénuje. Ano, když jsem kdysi začínal v Ostravě, trenér Dušan Medvecký po nás na šestkách pokřikoval a snažil se nás dostat do nekomfortu. Křičel třeba: „Jste podělaní, zelení, ty to nemůžeš v životě trefit!” Hráč si to ale musí odehrát sám a nejdřív získat nějaké zkušenosti.

A pak s Ústím přišly rozhodující dvě trojky v posledních vteřinách druhého prodloužení. Musí střelec v takových situacích potlačit únavu z 50minutové bitvy?
Pořád v sobě máte adrenalin, i když únava je znát, chcete vyhrát a jdete trochu přes závit. Důležité je střílet pořád stejně, stejným stylem. Já střílím z docela velkého výskoku, takže nohy pořád potřebuju, aby mi jely.

Konečně v Olomouci jste rozhodl v posledních vteřinách trojkou přes obránce z driblinku, když těsně předtím jste minul dvě šestky. Jaký druh sebevědomí tam musí hráč mít?
Už to bylo vabank, zbývalo pár vteřin na střelu a já se nějak uvolnil. Ty šestky už jsem pustil z hlavy, i když bych je radši dal a nebyl v téhle situaci (smích). Dokážu to vytěsnit hned a vyčítám si to až později.

Poté, co jste sezonu zahájil na své poměry střelecky nevýrazně, přišlo už v listopadu ocenění MVP měsíce. Zaskočil i vás takový obrat formy?
To ani ne. Prostě jsem se začal cítit fyzicky dobře. Ze začátku po tom zranění kotníku, které se mi blbou shodou náhod stalo, když jsem byl zrovna bez tejpů, mě bolelo celé tělo, vyřadilo mě to na docela dlouhou dobu, necítil jsem se dobře, nevěděl jsem proč a jen doufal, že zase budu v pohodě. A jak jsem se začal cítit dobře, tak jsem i hrál líp.

Ještě před víkendem jste drželi - dalo by se říct senzační - třetí místo v tabulce, uváží-li se, jakými těžkostmi klub prošel v létě, že vyměnil většinu kádru, nyní i hlavního pivota a ještě vám chyběl top skórer Smith. Berete to za velký úspěch?
Máme sezonu pěkně rozehranou a jsme z toho příjemně překvapení, ale tabulka je tak strašně vyrovnaná, že jsme dvě prohry od nějakého osmého místa, takže bych z toho nedělal velkou vědu. Zatím to nic neznamená, nemáme jistou ani skupinu A1.

Nedávno odešel první pivot Petráš, za nějž přišel ještě o dost vyšší obr koloděj Veljkovič a vedle něj i křídelník Boškovič. Co už k nim jde říct?
Zatím ještě těžko něco říkat. Já za ty poslední roky byl s Kubou Petrášem už dost sehraný. Bude to tak určitě trvat, než se sehraju s novým pivotem. Zatím se jeví dobře, je hodně velký a může nám pomoct v útoku i v obraně. Záleží, jak ho budeme umět využívat, hlavně tedy já.

Podruhé jste se letos v Kolíně setkal s koučem Benáčkem. V čem je to nyní jiné?
Před těmi lety to bylo určitě výrazně jiné. Já jsem si tehdy po příchodu do Kolína zranil koleno a promarodil půlku sezony, přidaly se další zdravotní problémy a celý rok mi nevyšel a spíš jsem nehrál, než hrál. Teď je ten vztah úplně jiný. Trenér se mnou komunikuje hodně, já s ním taky a náš vztah je velmi dobrý. Při hře nám nechává celkem volnost, a když nám to jde, snaží se do toho zasahovat co nejmíň. V útoku máme jakési šablony, trenér nám dobře radí a nemáme něco, co bysme museli vyloženě v daný okamžik zahrát. To bývá jen po timeoutu. Na nás tak je, jak tu velkou volnost v utkáních využijeme.