Poker face až k MVP díky Ježíškovi!

S MVP MĚSÍCE JANEM ŠTĚRBOU A VIDEEM Kdyby měl na výběr jen tři věci, které by si mohl vzít na opuštěný ostrov, jeho volba by byla jasná. Počítač, židle k němu a basketbalový míč. Naplno tak vystihl podstatu toho, co jej dovedlo až sem. Tedy až k senzačnímu ocenění MVP měsíce v Kooperativa NBL. Jan Štěrba jako kluk býval vášnivý hráč videoher, a když kdysi dostal k Vánocům hru NBA LIVE, pohltila jej tak, že si basketbal chtěl vyzkoušet i naživo.

V sedmnácti při příchodu na pražský USK z pardubické Tesly už doufal, že by se mohl propracovat i na profi úroveň a později to také dotáhl až do nejvyšší soutěže, kde mu v závěru loňského roku okolnosti nahrály k tomu, že poprvé v kariéře skutečně výrazně vstoupil do světel ramp.

„Basket mě už s tím herním ovladačem strašně chytnul,“ vrací se do žákovského období dnes 25letý forward Pražanů, jejž pod koše zlákala videohra stejně jako třeba spoluhráče Patricka Samouru. A pak že je vysedávání u počítačů špatná věc! I student druhého ročníku bakalářského oboru veřejná správa a regionální rozvoj na pražské ČZU by s tímhle tvrzením rozhodně nesouhlasil, byť samotnému hraní už i přes „ostrovní volbu“ nedává tolik co dřív, a ani se mu do budoucna nehodlá věnovat profesionálně. „To by zabralo strašně moc času,“ kroutí hlavou dvoumetrový hráč, jehož hlavní pracovní náplní je nyní basketbal v NBL.

A soudě dle individuální výkonnosti, zasloužil by nyní „povýšení“. Za měsíc prosinec byl zvolen Nejužitečnějším hráčem, když senzačně a zcela nečekaně zaskočil jako hlavní opora za zraněného lídra týmu Ondřeje Sehnala a později i za prvního centra Rikiče, a to velkolepými průměry. Zatímco do začátku prosince sbíral jen výjimečně dvojciferné střelecké zápisy, v posledním měsíci roku psal průměry 17 bodů, 9 doskoků (z toho 3 v útoku) a 2,3 asistence s užitečností 21,9 za 34 minut při téměř neomylných trestných hodech (32/28) i výborných trojkách (38/16). USK pomohl vzhledem k situaci s absencemi k nečekané bilanci 4-3, kdy zejména domácí složení Kolína a venkovní lup v Ústí byly nad očekávání.

„Po pravdě jsem tohle ocenění vůbec nečekal. Až mi to vyrazilo dech,“ přiznává Štěrba, který obvykle není mužem velkých slov a přehnaných emocí.

V tomto duchu jej zjevně vůbec nevykolejilo, když minulý měsíc vypadli z nejmladší sestavy ligy dva stěžejní hráči. „Trenér Repeša nám říkal, že se nic neděje a že to zvládneme. A my ostatní to vzali spíš jako příležitost se ukázat – že nejsme jen týmem jednoho nebo dvou hráčů,“ pochvaluje si forward a hned vysvětlí, jak si hráči zvykali na to, že se najednou většina hry neodbývala po ose Sehnal – Rikič.


„Museli jsme nové situaci uzpůsobit náš herní styl. Víc jsme si museli půjčovat míč, protože na tom nejsme individuálně tak dobře jako Ondra s Robertem. K tomu, co jsme pak zvládali, jsme byli okolnostmi v podstatě donucení a byli jsme postavení do situací, kdy jsme museli rozhodovat zápasy. A ukázalo se, že v nás něco je,“ usměje se ten, který toho s guardem Samourou ukázal v prosinci vůbec nejvíc.

Taktika byla nově šita na míru zúžené sestavě a hrálo se víc akcí pro více hráčů, a ne jen primárně pro rozehrávače a pivota. „Útok se tak víc rozložil, abychom v prvních minutách zápasů poznali, komu se daří, a pak na něj mohli víc hrát. Trenér navíc ví, s čím mají soupeři v obraně problémy, a tomu taky útok přizpůsoboval,“ dodává nová soví opora.

Štěrba byl dosud známý nanejvýš jako solidní trojkař, přičemž až do minulé sezony byl statisticky velmi nenápadný. O to víc jeho aktuální erupce vynikly. Stejně jako schopnosti na doskoku a při 200 centimetrech výšky i um v podkošové hře.

„Myslím, že na doskoku jsem byl dobrý už od juniorů v USK, ale asi to dřív nebylo tolik vidět. A ta hra pod košem vyplynula z naší snížené pětky. My právě na technice podkošové hry pracujeme většinou na dopoledních trénincích s asistenty Pospíšilem a Baštou. Plus využívám rychlosti proti vyšším a těžším hráčům. Vím, že to zní zvláštně, že jsem trénoval něco, co jsem nevěděl, kdy využiju, ale prostě jsem se k tomu dřív tolik nedostal, nebo se tomu vyhýbal,“ neznatelně se usměje chlapík, který dostal jako tradiční odměnu za ocenění MVP na celý měsíc do správy vůz Hyundai i30 N.

Stejně jako překvapil on, je podobnou senzací i nadále držené třetí místo v tabulce jeho týmu. „Všichni jsou tím stále hodně překvapení. Zbořili jsme některé předsezonní predikce, které nás pasovaly na desáté jedenácté místo. Ale překvapili jsme i sami sebe. A teď bude hodně těžké udržet to postavení do konce základní části. Uděláme pro to ale všechno, i s těmi oslabeními - abychom dosáhli aspoň na výhodu domácí haly pro čtvrtfinále play-off.“

Štěrba za svého působení v týmu poznal čtyři různé zahraniční kouče. Amerického veterána a bývalého vojáka Kena Scalabroniho, Řeka Chrise Chougaze a dva muže z bývalé Jugoslávie - Slovince Mirsada Aliloviče a nyní Chorvata Dina Repešu. Kdo mu nejvíc seděl?

„Od každého jsem si vzal něco. Trenéři z bývalé Jugoslávie jsou na tom basketbalově líp. Miro Alilovič byl expert na obranu, Dino Repeša nám zase ukázal něco v útoku, jak hrát proti různým obranám. A stylem chování jsem měl nejvíc rád Kena, který se se mnou od začátku normálně bavil a bylo to s ním v pohodě,“ srovnává mladý muž, který překvapil i jedním příměrem.

Když byl ve videokvízu z dílny NBL dotázán, k jakému živočichovi by se přirovnal, zvolil lenochoda, což k MVP měsíce poněkud nesedí. Stejně jako jeho tvář, jež bývá během něčeho tak vypjatého, jako jsou ligové zápasy v nejvyšší soutěži, zcela prostá emocí, ať tým vyhrává, nebo prohrává, ať se mu daří, nebo mu nejde vůbec nic.

„Nevím, proč jsem takový, ale už za Mira Aliloviče jsem dostal přezdívku „Poker face“ a i trenéři si z toho dělají srandu.“

Přesto existuje zápasový element, který jej tu a tam dokáže nadzvednout a dokonce v něm vyvolat i silnější emoci. Jsou to rozhodčí. „I to je ale jen jednou za pár utkání. A třeba technickou chybu si pamatuju jen jednu, a to ještě v první lize za Košíře. Já to naštvání nedávám navenek moc znát, skrývám to v sobě. A nic moc rozhodčím neříkám.“

Jednou to však nevydržel ani on a pusu si pustil na špacír neuvěřitelným způsobem. „To už si ze mě děláte pr..!“ vypálil, když byl hrubě nespokojen s postupem arbitrů.

Inu, ani pokerovou tvář nejde nosit pořád, a tak i „ledový muž“ Jan Štěrba aspoň jednou za mnoho let musí upustit páru...