Tajemný fanoušek, oslepnutí i rozlučky inkognito

S MVP ŘÍJNA ADAMEM ČÍŽEM A VIDEEM Nikdy nevíte, kdo vás kde sleduje, a kdo vám může znenadání udělat nemalou radost. Zvlášť když jste se známostí širší veřejnosti o nějaké to procento nad celostátním průměrem. Pak se může stát i tohle. 

”Asi dva roky zpátky mi napsal člověk z jedné vesnice, jejíž jméno si teď nevybavím, a zmínil, že mě sleduje celou profesionální kariéru. Byl to pěkný dopis, i s prosbou o dres, který jsem mu pak zaslal. Dost mě to potěšilo a na dálku fanouška zdravím,” prozradí rozehrávač kolínských basketbalistů Adam Číž trochu osobnější událost ve zpovědi z nejrůznějších ”nej” svého třicetiletého pobytu na planetě Zemi.

Hned to první se týkalo největší pochvaly od fanoušků mimo rodinu. Poslední dodatek je velmi důležitý. I když totiž kolínského tvůrce hry osobní dopis dlouho neznámého příznivce hodně potěšil, místo jeho kariérního a životního top fanouška je už dlouho obsazené. A nikdo nemá šanci to změnit.    

”Je to určitě moje máma. Od mých začátků chodila na každý zápas, když jsem se pak v Ostravě dostal do ligy, tak platilo totéž a teď v Kolíně všechna utkání sleduje na tvcomu. Nepamatuju si, že by nějaký zápas neviděla,” pochválí maminku dirigent Medvědů, který jí vzápětí dá ještě jedno větší vyznamenání, pro nějž má své dobré důvody.


”Nejdůležitější žena mého života? Zatím to je pořád máma, která mě vychovávala samotného,” říká Číž, který ale také nezapomene diplomaticky dodat: ”Postupem času se to překlápí k jiné ženě, se kterou jsem už šest let, a je to moje přítelkyně Klára.”

Ač i při dosažení třiceti let věku stoupá šéf mužů z pěkné roviny v tuzemské basketbalové hierarchii stále výš a nyní kraluje lize jako úřadující MVP, přiznává, že šplhání vzhůru, zejména to po horách, není pro něj ani trochu. Před časem však musel udělat výjimku, a to když při rozlučce se svobodou (nikoli své vlastní, ale ”povedeného kamaráda”) vystoupal na nejvyšší místo na Zemi ve svém životě - do výšky 1653 metrů nad mořem.

”Byla to hora Svinjak ve Slovinsku. Šlo o takovou zvláštní rozlučku s svobodným životem, sjížděli jsme vodu a vylezli na horu, takže to bylo spíš akčnější.”

Ač sám ženichem ještě nebyl, zahraniční rozlučky se svobodou nejspíš navštěvuje rád, neboť jednu z nich označil i jako top oslavu, jakou kdy zažil. ”Bylo to v Budapešti. A proč pořád v zahraničí? Protože tam tě nikdo nezná,” rozchechtá se.

To na Kolínsku a v případě možného výletu i na několik dní v Ostravě se v nejbližší době rozhodně neschová. Podruhé v kariéře se bude hned několik týdnů vozit ve sporťáku Hyundai i30 N barvy Performance Blue, určeném pro MVP měsíce Kooperativa NBL. Po loňském listopadu jej letos získal za říjen, v němž vedl Medvědy k bilanci 5-1 výtečnými průměry 16,8 bodu, 8,7 asistence, 5,5 doskoku a téměř 5 získaných faulů za 33 minut. Proměnil 18 ze 44 trojek a 19 z 26 trestných hodů, v Děčíně zapsal svůj první triple double kariéry za 15 bodů, 12 asistencí a 10 doskoků a v říjnu natočil vůbec nejvyšší průměrnou užitečnost z celé ligy. Navíc je už jejím třetím střelcem s průměrem téměř 20 bodů a také nejlepším asistentem s průměrem 7,2.

”Ocenění si vážím, říjen se mně i týmu vydařil a vyhráli jsme důležité zápasy. Začínáme se sehrávat a hlavně jsme zatím všichni zdravotně v pořádku,” pochvaluje si nový šofér tradiční ceny.

Právě v tomto modelu loni dosáhl Číž své nejvyšší rychlosti v roli pilota, a to 220 kilometrů v hodině. A to tvrdí, že rychle se točícím kolům neholduje. ”Jeden můj blízký kamarád je automechanik a ten mě jednou ve svém voze svezl dvěstěpadesátkou, což pro mě nebylo nic moc příjemného, a marně jsem pod sebou hledal brzdový pedál.”

Auto ale není místem, kde se ocitl v dosud největším nebezpečí svého života. Tuhle situaci má totiž nečekaně vyhrazenou - basketbal. ”Jednou jsem v přípravném zápase dostal zásah loktem do oka, od Kamila Švrdlíka. Bylo to dost nepříjemné, protože mi ta rána zlomila očnici za okem a asi čtrnáct dnů jsem na něj neviděl. Doktoři si nebyli jistí, jestli se mi zrak vrátí, nebo ne, a tam jsem se cítil dost v nebezpečí,” vzpomíná.

Jeden by možná čekal, že ostravský rodák v mládí zažil i nějakou tu horkou chvilku na proslulé Stodolní. Kolonka ”největší rvačka v aktivní roli” však u Adama Číže zůstává neobsazena. ”U pár jsem byl dost blízko, ale já se toho nikdy přímo neúčastnil. Nejsem na to typ,” zakroutí hlavou.

Vzhledem k tomu, že zatím není otcem, ani ženichem, své nejpamětihodnější životní dny má tak spojené s uplynulou sezonou, kdy s Medvědy dobyl stříbro v Českém poháru a bronz v NBL, což ještě umocnil několikaletý předchozí pobyt týmu v ligovém suterénu.

Do aktuálního ročníku pak spadají nejkurióznější okamžiky osobní hry Adama Číže. ”Pokud jde o střelu, tak celkem úsměvná byla ta z předminulého kola proti Ostravě, kdy jsem střílel trojku z rohu, a od boku desky se míč odrazil do přední obroučky a pak spadl do koše. To pobavilo hodně lidí,” usmívá se.

”A i asistence bývají někdy komické, když třeba shazujete míč na pivota, on se na vás zrovna nekouká, zpracuje míč obličejem, a když to pak vyjde, je to docela srandovní. Poslední dobou to takhle umí zpracovávat Kuba Petráš,” pochválí slovenského spoluhráče. 

13. komnatou svého druhu je v případě kolínského dirigenta ta spojená s univerzitní dráhou. Postoupili jsme tím ke kolonce ”největší chyba mého života”. ”Tady musím říct, že jsem nedostudoval vysokou, inženýrský titul. Zůstal jsem jen na bakalářském. Možná to byla taková mladická nerozvážnost a měl jsem to zvládnout, ale v tu dobu už chyběly psychické i fyzické síly,” lituje.

A protože se už pomalu blíží datum 5. prosince a tím i velká bitva Kolína na pražské Folimance, je na čase odhalit i nejobávanější ligovou halu pro MVP října, jíž je právě známý basketbalový stánek pod ještě proslulejším Nuselským mostem. ”Je to tak, na Folimance se hraje dobře jen klukům, co tam působí od útlého věku. Pro nás, kteří tam nastupujeme jen párkrát za rok, to není úplně příjemné, a to bez ohledu na počet diváků. Ta hala je totiž vážně specifická,” zakoulí očima třicetiletý Ostravák z Kolína.