Ten, co kosí soupeře i nymburské lampy

S MVP MĚSÍCE A BÝVALÝM FLÉTNISTOU ŠIMONEM PURŠLEM Kdyby vytrval, stal by se zřejmě největším flétnistou Česka. Dva metry a šest čísel vysoký Šimon Puršl však ve své rodině, holdující především kultuře a umění, ”nedržel basu” a u hudební dráhy tak dlouho nezůstal. Jenže když jej maminka, která jako doktorka věděla, co je pro synka dobré, nutila do všelijakých sportů, žádný jej ne a ne oslovit. Vlastně ani pod koši jej to zprvu moc nebavilo.

Dnes ale pivot Brna rozhodně nelituje. Stal se reprezentantem a čerstvě také Nejužitečnějším hráčem měsíce v Kooperativa NBL. Tahu na branku své mámy proto dnes musí být velice vděčný. 

”Od mládí jsem s ní vyrůstal sám a ona vždy chtěla, abych byl nějak aktivní, v čemkoli. Asi v devíti mě dotlačila i k basketu, protože jsem byl už tehdy vyšší, a i když mě to ze začátku nebavilo, postupně mě to chytlo a pak jsem byl rád, že mě k tomu přivedla,” vzpomíná dnes 24letý centr na uzlový moment své kariéry, o jejíchž možnostech nemohl mít jako mladší žák ani nejmenší tušení.

Ovšem postupně v ní stoupal stále výš. Prakticky na celé dorostenecké období jej zavedla až do basketbalu zaslíbeného Španělska a v dresu Zaragozy se na několik minut mihl i nejlepší národní ligou kontinentu, aby si jej ve dvaceti vytáhly Svitavy do české nejvyšší soutěže.

V premiérové sezoně psal jako nováček průměry 7 bodů za 17 minut a cena pro MVP byla pro něj tehdy ještě na hony vzdálená. Že by ale na měsíční ježdění ve voze z automobilky Hyundai, tedy v tradiční odměně pro Hráče měsíce, nemyslel už tehdy, tak to zase pozor!  


”Určitě mě to napadlo, ale víc než na výhru auta jsem to bral tak, že by bylo zadostiučinění být jedním z nejlepších hráčů v lize. A teď jsem rád, že se to po nějakém čase povedlo,” říká ke splnění mise na konci své čtvrté sezony po návratu ze Španěl.

V únoru zažil Puršl i při menším počtu utkání (kvůli reprezentační pauze a vyvrcholení Českého poháru) svůj největší měsíc kariéry. Brnu pomohl k bilanci 2-1, když exceloval zejména 20 body a 12 doskoky ve Svitavách a ještě víc v prodloužení v Opavě, kde sestrojil kariérní výkon s 30 body, 20 doskoky a 12 získanými fauly, navíc utkání z trestných hodů rozhodl. Jeho únorové průměry činily 19,3 bodu, 13,7 doskoku (z toho 5 v útoku), 2,3 asistence a 5,7 získaného faulu za 33 minut. Jako čtrnáctý střelec a druhý doskakovač ligy aktuálně doručuje téměř double double na utkání za 14,5 bodu a 9,7 doskoku.

Ani za volantem i30 N ale nemíní usínat na vavřínech, byť nebývalý double double v Opavě byl v rámci dějin ligy naprostým unikátem. Nedávno se Puršl blýskl i 12 body do koše Litvy v evropské kvalifikaci a mohl by si tak aspoň dočasně užívat opojné chvíle.

”To ne, spíš to pro mě je motivace na sobě pracovat dál, aby takových měsíců mohlo být víc. Je to takový menší milník, ale nechci si to moc připouštět,” říká reprezentant, který po monstr výkonu ve Slezsku navázal třemi zápasy s nejvýš 14 body. 

”Možná i po tom utkání se to trochu změnilo, ale spíš v celé téhle sezoně se stává, že mě soupeři nechtějí nechávat hrát kolem koše a přicházejí častá zdvojení,” všímá si pivot, který by při trvalejším růstu své výkonnosti mohl opět přilákat pozornost bývalého chlebodárce ze Zaragozy.  

”Osobně jsem v kontaktu spíš s bývalými spoluhráči nebo s trenérem, který mě vedl dřív, přímo s klubem ale ne. Nicméně vím, že mě stále sledují a ta možnost jednou se vrátit existuje. A myslím tím Španělsko celkově, nemuselo by to být přímo do Zaragozy. Teď se ale na tohle nesoustředím,” odkáže na maximální pozornost na letošní dotažení Brna ideálně až na medailové pozice.

Své další kroky bude i v budoucnu konzultovat především se svými agenty. A dobře ví proč. ”Jsem z rodiny, kde se většinou nesportovalo. Jsme spíš kulturně zaměření, hraje se na různé hudební nástroje a třeba můj brácha je básník, který své sbírky vydává i knižně. I když ale v rodině sportu tolik nerozumějí, pořád mě hodně podporují, i když se mi třeba nedaří,” oceňuje své nejbližší fanoušky.

Ti prý o zřejmě nejslavnějšího člena rodiny nebudou mít nyní obavy, ani když usedne do kokpitu závodněji zformovaného vozu. ”Vědí, že jsem rozumný a nebudu to přehánět s rychlostí. Když jezdím mezi Prahou a Brnem, mamka mi vždycky říká, ať si dávám pozor, ale já myslím, že jsem dobrý řidič,” provádí osobní ohodnocení pražský rodák, který má v Česku dosažený rychlostní osobák 220 kilometrů za hodinu.

A třebaže tvrdí, že dobrodružství, ani třaskavé historky na silnicích nepřitahuje, přece jednu ze své šoférské historie vyloví. ”Už se mi podařilo porazit lampu před Sportovním centrem v Nymburce. Když jsem tam jednou dojížděl, nějak jsem včas nedobrzdil. Ale byla to asi stará lampa, jen jsem do ní ťuknul a už nevydržela,” postěžuje si mohutný brněnský pivot, který jako zelenáč se sotva zaschlými papíry odřídil první kilometry své automobilové kariéry ještě ve Španělsku.

”Neměl jsem tam sice svoje vlastní auto, ale z tréninku jsem občas řídil vůz naší delegátky. Ve městě to bylo hodně nově nalajnované, ne jako to často bývá u nás, a jezdilo se tam klidně. Přišlo mi to tam i klidnější než u nás,” překvapí únorový MVP.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Radiožurnál Sport