Trénuje u Drakea doma i po nocích v Brně

Znalci tuzemských zvyklostí, i ti už nějaký čas naplavení ze zahraničí, to vědí víc než dobře. Svérázu národního pivolovu v české kotlině nelze dlouhodobě odolávat. Ať se nováček v tomto prostředí ocitne v jakékoli situaci, nekonečný proud tekutého zlata k němu odněkud přiteče, svět profesionálního sportu nevyjímaje. 

I zapřísáhlí odpůrci už tolikrát museli porušit svůj dovezený „zlozvyk”. Tak jako tenhle chlapík z amerického Oregonu, kterému dočasné působiště pod Špilberkem začíná připomínat rodný Portland.

„Dřív jsem pivo neměl rád, ale od spoluhráčů pořád slyším, jak je tu dobré, a když jsme jednou šli ven, tak jsem si jedno dost velké dal. A chutnalo fakt dobře!” skoro vyjekne překvapením z nového zážitku lídr brněnských basketbalistů Kameron Chatman, který dosud ovšem neměl příliš s čím srovnávat.

„Doma bych si pivo nikdy nedal, protože se to nedá pít, tady jsem ale jedno vypil celé, takže zdejší mok můžu označit za rozhodně chutnější, než je ten americký,” pochválí dlouhoruký forward umění zdejších sládků.

Už po pár měsících tak podle všeho zapadl do brněnské kabiny. Se vším všudy. Jako rozený srandista i jako cizinec, který dává najevo snahu vpravit do sebe i pár českých slůvek. Alespoň těch základních.

„Už jsem něco odposlechl, třeba „díky”, „prosím”, někdy pozdravím „čus”, „ahoj” nebo „čau”. Pak je pár slov, která teď nemůžu říct, a moje oblíbené je „dobře”. To používám pokaždé, když mi někdo řekne něco, čemu nerozumím,” zachechtá se 201 vysoké křídlo s dlouhými chapadly.

Vyrůstalo v půlmilionovém Portlandu na severozápadě Spojených států, a protože jeho otec je bývalý basketbalový profík a pod koši se uchytili i jeho mladší bratr nebo strýčkové, před oranžovým míčem nebylo úniku. Samozřejmě i proto, že místní Trail Blazers byli na začátku 90. let minulého století se dvěma účastmi ve Finále NBA ve městě hitovou atrakcí.

„Fanouškovská základna byla ve městě vždycky vášnivá. I já jako kluk viděl spoustu zápasů Blazers a pokaždé to bylo „super cool”. Jistě, byla tam lepší období a pak zase horší, ale od doby, co do týmu přišel Damian Lillard, to zase bylo bezva být jejich fanouškem. A Portland je pořád hodně basketbalové město,” pokyvuje hlavou Chatman.

„Ani nevadí, že doba, kdy tým hrál finálové série, je už dlouho pryč. Fandové jsou v Portlandu fakt věrní, bez ohledu na to, jak je tým kvalitní, a mají stejný přístup, jako kdybysme měli už příště vyhrát titul. Možná stačí přidat pár dobrých hráčů a můžeme se zase dostat do finále,” doufá nenapravitelný optimista, který se nicméně v roce 1996 nenarodil do toho nejšťastnějšího období klubu.

Ten v jeho dětství procházel přestavbou, úspěchy měl nevalné a na přelomu tisíciletí fanoušci pro řadu trablů hráčů se zákonem překřtili klub na „Jail Blazers”. Právě z té doby pochází i nechvalně proslulý výrok jednoho z členů týmu Bonziho Wellse pro magazín Sports Illustrated, který vedení klubu následně ocenilo pokutou 50 tisíc dolarů.

„Nám je opravdu jedno, co si o nás, sakra, myslí fanoušci. Nezáleží nám na nich. Můžou na nás bučet každý zápas, ale když nás pak potkají na ulici, stejně si řeknou o podpis. Proto jsou fanoušci a my hráči NBA,” šokoval nejednoho Portlanďana Wells v roce 2002, kdy malý Kameron začal chodit do školy, a Blazers pro něj byli uctívanými hvězdami.

Přesto si za top modlu svého srdce vybral maníka z úplně opačného konce Států, byť i Newyorčan Carmelo Anthony se na sklonku kariéry v Portlandu objevil (2019-21). „Byl to můj nejoblíbenější hráč. K „Melovi” jsem vždycky vzhlížel,” přiznává 26letý forward, který sám patřil k velkým americkým talentům. V roce 2014 byl vybrán k prestižnímu duelu nejlepších středoškoláků celých USA v rámci Jordan Brand Classic. A chvíli nato byl i v širším hledáčku reprezentace U18.

„Podpis Michaela Jordana jsem tehdy nezískal, i když bych ho strašně rád měl. Na Jordan Brand Classic jsem mu ale mohl potřást rukou, a to je prakticky totéž,” směje se.

Celebrity ho ostatně obklopují neustále. Třeba loni v létě v kanadském týmu Scarborough. Jeho majitelem je slavný kanadský rapper Drake a spoluhráčem Chatmana byl vedle současného brněnského parťáka Danila Djuricice pro změnu hvězdný americký rapper J. Cole, který už má na kontě Grammy i několik platinových alb.    

„Já to ani neuměl pojmout, že jsem s ním v týmu! Všichni kolem nás z toho byli hotoví, ale on se choval jako každý druhý hráč, vystupoval hrozně skromně a vyptával se nás i na různé věci. Pro mě to bylo fakt něco vědět, že jsem s ním hrál, navíc jsme spolu dál v kontaktu,” cení si opora Brna nové známosti.

Majitel Drake s týmem sice nehrál, ovšem byl také řádně aktivní. „Párkrát se s námi setkal, trénovali jsme i u něj doma. Dělo se toho tam hodně, na zápasy chodila spousta celebrit, člověk měl pocit jako na zápasech NBA. A příští sezonu už by snad měl hrát i Drake,” prozradil forward Brňanů.

Ti by už brzy mohli být sami mnohem většími celebritami ve druhém největším městě Česka. Po už jedenácti výhrách z posledních 12 utkání vedou Kooperativa NBL překvapivě i po 17 odehraných kolech. I když je ale obhájce trofeje z Nymburka senzačně až o tři vítězství zpět, v brněnské kabině se zatím o titulu nemluví.

„Ne, ne, ještě je to daleko. A nemůžeme vyhrát nebo i jen hrát finále, pokud nebudeme vyhrávat spoustu příštích zápasů. Máme ale rozhodně sebevědomí na to titul vyhrát a víme, že ta šance tu je,” nezastírá ústřední opora celku, z nějž teď cítí ohromnou sebedůvěru.

„Máme dost dobrých hráčů a fungujeme jako skutečný tým. Není to u nás o jednom hráči, který by to musel táhnout každý zápas, a to je velká součást našeho úspěchu. Stejně jako kouč Růžička - i když vyhráváme a máme vítěznou šňůru, nikdy nás nenechá vydechnout a každý trénink musí být všechno perfektní,” podotýká Chatman, podle nějž největší předností Brna je šíře a vyrovnanost kádru.

„Hodně to taky využíváme, když hrajeme v rotaci s deseti kluky. Jsme i hodně mladí, já jsem tu už v roli veterána a to je mi 26 let, takže v Brně si už připadám trochu starý,” směje se.

Ze slov křídelníka by se zdálo, že se u lídra tabulky prostě nedá vystoupit z řady a výjimečně vyniknout. Byl to však právě on, kdo v prosinci korunoval zlatým razidlem bilanci týmu 5-0 a stal se tak Louda Auto MVP měsíce. Pokaždé nastřílel dvojciferný počet bodů, průměr měl 18,6, k tomu 6,6 doskoku a 3 asistence za 28 minut, když proměnil 15 z 27 trojkových pokusů.

Zřejmě se mu vyplatily i pravidelné individuální noční seance v domácí hale, kterou si často den před zápasem sám zaplatí na trénink od deseti večer. „Dělám to už od vysoké a není to jen ten den před zápasem. V noci jsem chodil na tréninky často, rád si přidávám i po týmové jednotce a tady to taky dělám hodně. Stalo se z toho pravidlo a už je to tak před každým zápasem,” potvrdil Chatman, který se pyšní schopností skórovat ve hře z nejrůznějších situací.

„Když mi to třeba na začátku sezony moc nepadalo z dálky, chodil jsem blíž ke koši nebo pro fauly. Teď už mi to ale padá i z dálky,” těší Američana, který už k nočním tréninkům vyhecoval i několik mladších spoluhráčů.

„Občas jich pár přijde, a když se jim pak něco povede v zápase, tak jim hned říkám - já tě večer viděl, žes na tom makal,” všímá si chlapík, který nyní bude měsíc řídit odměnu pro MVP Hyundai Kona.

„No, někdy,” vydechne po chvíli přemýšlení odpověď na otázku, zda je fanouškem šoférování. „Tady u vás moc ne, někdy netuším, jestli někam smím vjet, jindy je problém s parkováním, ale zase radši jedu autem, než bych šel pěšky, takže beru výhry i s porážkami,” tvrdí, aby vzápětí dodal:

„Při ježdění po Brně musím pořád dávat strašný pozor a být maximálně soustředěný, protože když se s autem něco stane, musím to zaplatit.”

No, tak mnoho šťastných kilometrů, MVP.