Virtuální LeBron: řidičák za 5 minut 12!

S MVP ŘÍJNA ONDŘEJEM SEHNALEM Dalo by se to nazvat skoro zázrakem. Minimálně v jeho očích o tom nemůže být sporu. Před zhruba čtyřmi lety měl za sebou, ještě ani ne ve dvaceti letech, operaci křížových vazů v obou kolenou a před sebou nijak zářivé vyhlídky na pokračování vrcholové kariéry pod bezednými koši. Na začátku listopadu 2020 tu však stojí jako aktuální ligový král, kterému byla tato pozice stvrzena oceněním pro MVP měsíce října.

To je veletoč, jaký se podaří jen těm skutečně vytrvalým a mentálně silným. Rozehrávač pražského USK Ondřej Sehnal, už nějakou sezonu obtesávající brány reprezentace, takovým chlapíkem, zdá se, je.

„Po té druhé plastice jsem na taková ocenění nemohl ani myslet, měl jsem úplně jiné problémy. Sám jsem tehdy ani nevěděl, jestli budu mít v basketu nějakou budoucnost, ale pořád jsem tam živil určitou naději a nakonec to zvládl. A jsem hrozně rád za svou letošní roli v týmu i za to, že můžu teď převzít cenu pro hráče měsíce,“ cení si playmaker nejmladšího týmu Kooperativa NBL, kterému se před sezonou při nijak oslnivé soupisce příliš nevěřilo.

Realita? 

Před přerušením ligy držel USK fantastické třetí místo s bilancí 5-2, i díky Sehnalovým monstr výkonům při dvou říjnových triumfech na palubovkách Děčína a Olomoucka. Rozehrávač v nich nastřádal dvojciferné průměry v bodech (19), doskocích (10) a dokonce i v asistencích (10). V těch drží jako jediný hráč NBL průměr nad 10 celých už od začátku soutěže. V Děčíně navíc dosáhl svého prvního kariérního triple doublu (dvojciferné číslo ve třech různých statistikách) a v průměru užitečnosti je před ním od začátku sezony jen opavský šéf Jakub Šiřina.

Dvojcifernými říjnovými průměry ve třech různých kategoriích Sehnal napodobil hvězdu NBA Russella Westbrooka, kterého má sám rád. Ne však tolik jako současného vladaře zámořské ligy LeBrona Jamese z Los Angeles Lakers.

„LeBron je mým nejoblíbenějším hráčem už odmala. Přispělo k tomu i moje hraní na playstationu, kdy jsem za jeho postavu hrál už jako kluk. A trvá to dodnes,“ přiznává vášnivý hráč videoher.


Virtuální český LeBron má i jednu velkou kliku. Řidičskou. Jako MVP měsíce bude tradičně sedlat luxusní černý vůz Hyundai Genesis, což lze jen s řidičským oprávněním. A Ondřeji Sehnalovi začíná platit právě dnes, neboť autoškolu dokončil teprve nedávno. A rovnou dostane do správy tenhle silný šestiválec.

„Těšil jsem se na něj hodně. Hodně lidí mi samozřejmě hned říkalo, ať se v tom nezabiju, že na začátek to pro mě není nejvhodnější typ auta, já ale věřím, že jsem klidný řidič a že to nějak zvládnu,“ zlehka se usmívá čerstvě certifikovaný pilot.

Byla pro něj tahle trofej v minulých sezonách vůbec motivací, když ještě ani nevlastnil řidičák?

„Nějaká motivace to byla, přece jen ocenění pro nejlepšího hráče měsíce je nádherné a ukazuje to, že byl konzistentní celý měsíc,“ podotýká Ondřej.

Jako Pražák mohl až do 23 let „vegetovat“ bez řidičáku především proto, že je - Pražák.

„Nepotřeboval jsem ho. Maximálně bych ho využil na cestu na repre soustředění, kam jsem ale jezdil s asistentem USK a národního týmu Honzou Pospíšilem. Po Praze se navíc jezdí složitě a do haly to mám dvě minuty. Auto by tak byl luxus, který jsem zatím nepotřeboval, i proto, že to v něm trvá dvakrát delší dobu se někam dostat, než veřejnou dopravou,“ srovnává.

K získání řidičského oprávnění jej nakonec přiměla zdánlivá drobnost. „Spolubydlící si ze mě sice už od léta dělali srandu, že bych si to měl dodělat, protože třeba Genesise vyhraju. Mně se ale letos naskytla šance mít auto od klubu, tak jsem o tom začal přemýšlet a hlavně kvůli cestám do Modřan na regeneraci jsem si řidičák udělal,“ vysvětluje.

Zatím jej stále trápí disciplína parkování a při prvních jízdách s instruktorem to bylo i ovládání spojky. To ale v automatu od korejské automobilky, jejž nyní bude měsíc využívat, nebude muset řešit.

V pražském provozu si během autoškoly užil i nějaké to zlobné troubení silničních soupeřů, ale tam prý šlo jen o individuální selhání instruktora. „Zapomněl dát na střechu označení pro autoškolu. Někteří pak neměli úplné pochopení pro mou pomalou jízdu a asi dvakrát na mě zatroubili,“ směje se už dnes. „Většina řidičů to ale chápala, když viděli nápis autoškola.“

Závěrečný test pro lídra sovího týmu nebyl vůbec jednoduchý. Ostatně v Praze by ho dobrovolně chtěl skládat málokdo.

„Asi jako každý, kdo dělá autoškolu v Praze, jsem to udělal až napodruhé,“ směje se. „Poprvé jsem měl sice docela slušnou jízdu, ale pak jsem musel rychle zaparkovat, trochu zazmatkoval a najel na obrubník, takže komisař mě rychle vyhodil. Napodruhé už jsem uspěl, když jsme už v půl šesté ráno museli dojet pro komisaře do Modřan a odtud jsem řídil až do Nuslí. Napodruhé už to ale bylo docela v klidu,“ ujistí.

Mladý rozehrávač už se nějaký čas věnuje praktikování zklidňovací jógy, a to by se mu nyní mohlo hodit i za volantem.

„V Praze si sice občas zanadávám, ale já bych byl i bez té meditace spíš klidný. V autě nejsem žádnej blázen, i když spoluhráči mi občas říkají, že budu šílený řidič. Že když mě vidí na hřišti, tak si mě prý dokážou představit, až pojedu za někým pomalým. To ale problém nebude,“ tvrdí nový řidič, jehož top automobilová historka má lehce kaskadérské parametry.

„Jednou jsem jel s kamarádem po dálnici a on už dlouho nejedl, tak jen stál na pedálech, volant jsem měl v rukou já a on se u toho najedl,“ práskne na sebe.