Záhadná ztrátovost zlomena. Nymburk můžeme porazit

S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Za prvních pět poločasů ligové sezony Beksa nakupila 58 ztrát, to je skoro 12 za 20 minut.

Jen se ale dvě čtvrtiny v sebezničující chybovosti zásadně umírnila, hned z toho vypadlo první vítězství sezony, a hned i dost jednoznačné, rozdílem 15 bodů na palubovce rozjetého a velmi energicky hrajícího USK. Jen není příliš jasné, jak se to v tom šestém poločase povedlo.

„Upřímně - opravdu nevím. I já myslel, že jsme připravení vykročit do sezony pravou nohou hned od začátku, měli jsme dobrou a dlouhou přípravu, ještě týden před ligou jsme hráli těžké zápasy a říkali si, že bude všechno dobré. Ale nebylo. První dva zápasy a vlastně i první poločas na Folimance to od nás bylo hodně špatné,” přiznává bez obalu zkušený podkošový pilíř Kamil Švrdlík.

Kamile, čím to bylo, že jste se na úvod ligy i s tolika zkušenými hráči topili v takové lavině ztrát?
Je pravda, že jsme jich dělali spoustu a měli jsme vůbec problém dopravit balon, kam jsme chtěli. Ani to nebylo tím, že bysme měli úplně nový tým, přišlo jen pár nových kluků, ta osa je tu delší dobu a nedokážu si vysvětlit, proč to najednou nefungovalo. Doufám, že na druhý poločas z Folimanky už teď navážeme a nevrátíme se zpátky do prvních dvou zápasů, kdy jsme měli i minimum asistencí a k tomu dvacet ztrát. Přestali jsme si půjčovat balon, když se nepodařil začátek, sklouzlo to k egoistickému pojetí a tlačilo se to do hry 1 na 1 a z toho vznikaly další ztráty. Postupně se to prohlubovalo jako ve druhém poločase v Děčíně a mělo to pak vliv i na obranu, kde si pořádně nikdo nepomohl. Vůbec to od nás nebyl pěkný basket.

Měly ty spousty ztrát nějaké společnější kořeny?
Bylo jich strašně moc nevynucených, bez tlaku obrany. Několikrát jsme dokázali přihrávkou do autu přehodit i pivota Roberta Rikiče, kterého už je při dvou metrech dvaceti docela těžké přehodit (usměje se). Byly to chyby, které by se při standardním nastavení hlavy asi nestaly, jako bysme někam spěchali. Další věc byla, že se nám vůbec nedařil rychlý přechod, kdy jsme taky v protiútocích zbytečně ztráceli míče. První dva soupeři na nás nevyvíjeli takový tlak, abysme museli mít pokaždé dvacet ztrát.

A pak jako když mávne kouzelným proutkem jste ve druhé půlce v sobotu na Folimance ztratili pouhé čtyři balony, po patnácti z té první.
My už do začátku zápasu vstupovali s tím, že se to znovu nesmí stát. Stejně tam ale tyhle ztráty vznikaly. Pak už jsme se ale soustředili, snažili se dohrávat akce , což dřív byl taky problém, že někdo během akce systém porušil, snažil se to zkrátit, nebo viděl nějakou příležitost pro sebe skórovat a ostatní na to nebyli připraveni. Tohle se nám ale ve druhé půlce s USK už taky povedlo odstranit. Dařilo se nám jakž takž dopravovat balon, kam jsme měli, nebo jsme aspoň získali útočný doskok a ubojovali to. Ve třetí čtvrtině jsme se přes USK dostali a nakonec jsme vyhráli.

Většinu přípravy jste strávili bez kouče Repeši, který byl s chorvatskou reprezentací na EuroBasketu. Zdá se mi jako pedant, kterému záleží na detailech, nechyběl vám v létě a nemohlo mít určitý vliv i tohle?
Tak, dvě z našich důležitých posil Honza Štěrba a Robert Rikič trenéra znali už z dřívějších angažmá, a i když celou přípravu vedl asistent Miljkovič, měl od trenéra zadání, co se má dělat. My starší mu navíc pomáhali. Jistě, vedení zápasu má Dino Repeša energičtější, což pro ty nové, mladší kluky mohlo udělat nějaký rozdíl, ale ne že by z toho byli nervózní a dělali kvůli tomu ztráty. Podle mě tohle důležitý faktor nebyl.

Jste také jedním z menšiny týmů v lize, které na perimetru nemají žádné americké guardy, kteří si obvykle berou do ruky nouzové situace a koncovky. Je to tedy věcí zejména tria Vyoral, Šafarčík, Pekárek?
Řekl bych, že jo. „Vyo” to na sebe bral, i když tu nějaký ten Američan byl. Je na to dlouhodobě zvyklý. Ono ale ani není ku prospěchu, když je dopředu jasné, na koho se bude hrát. Je to tedy nejspíš „Vyo”, ale byli bysme rádi, pokud bysme byli míň čitelní. Zatím se tedy to sdílení míče moc nedařilo, ale druhý poločas na Folimance už nám ukázal cestu.

V létě jste posílili většími jmény zejména podkošový prostor, když minulou sezonu jste hořívali na doskoku, ale právě ten nebyl v prvních dvou utkáních v Ostravě a v Děčíně nijak slavný.
Byl to jeden z problémů, my se ale kolikrát ani k doskoku v útoku nedostali, když jsme už předtím ztratili balon. (hořký úsměv) A hlavně byl útok statický, kdy jsme to obehrávali po perimetru, a pak přišla střela, ke které jsme se na doskoku ani pořádně nemohli dostat. Obrana byla nachystaná a neměla problém nás odstavit. I tohle se ale na USK lepšilo, když jsme získávali druhé střely. A v obraně musíme nejdřív ubránit, aby bylo co doskakovat, ale my první dva zápasy dostávali dost bodů.

I vaše obrana vypadala v druhé půli na Folimance týmověji a při spoustě nájezdů a vnikání hbitých mladých Sov jste si dokázali pomáhat a potom i slušně rotovat a vydrželi jste se soupeři běhat. Byl posun i v tomhle?
Jo, vypadalo to líp a byl to klíč k té výhře. Byli jsme schopní si na americké guardy nebo ty opěrnější Čechy USK pomoct, což v předchozích utkáních taky chybělo. Připadalo mi, že jsme si hlídali jen své hráče, čímž jsme to soupeřům strašně ulehčovali.

Zvedli jste se v pravý čas? Po středečním venkovním duelu Alpe Adria Cupu vás v sobotu v domácí premiéře sezony čeká obhájce trofeje.
Je to tak, hned v prvním domácím zápase máme Nymburk. My jsm už hlavně potřebovali se zvednout, abysme nezačali sezonu 0-3. Sice jsme hráli třikrát venku, ale doufali jsme spíš v bilanci 2-1, nebo ideálně 3-0 než 1-2. Jistě, začínat takhle pořád venku je nepříjemné a nějaký faktor to taky byl, protože doma, i když se nedaří, se ta výhra kolikrát nějak uplácá, ale venku vás to potrestá. S Nymburkem jsme se potkali v přípravě (remíza bez prodloužení v Pardubicích) a víme, že s ním můžeme hrát. Musíme ale předvést kvalitu. Nymburk teď dostal facku v Děčíně a asi to bude zajímavý zápas. Pokud dokážeme navázat na to, kde jsme skončili na USK, bude to dobrý souboj a máme šanci je porazit.