S DOMINIKEM HEINZLEM Jedenáctá, jedenáctá, jedenáctá, desátá, dvanáctá. Takto trudný je výčet umístění Nové huti z posledních pěti sezon. Proto její víkendový průnik do elitní osmičky má povahu jedné ze senzací podzimu, jíž se může rovnat snad jen třetí post soví letky bez zásadních podkošových mužů.
S DALIBOREM FAITEM A VIDEEM Vystřihnout takovou parádu v zámoří, létal by na televizní stanici ESPN pořád dokola a byl by ho plný internet. Dalibor Fait si ale řekl o pořádnou porci pozornosti i v poněkud usedlejším tuzemsku.
S MATĚJEM SVOBODOU A VIDEEM Tak málo chybělo, aby všechno dopadlo jinak. A místo euforické radosti z neuvěřitelného obratu z minus dvaceti bodů by Válečníkům mohly zbýt jen oči pro pláč. Křídelník Matěj Svoboda by neměl proč si dát vítězné pivo. A zanikl by i důvod pro jeho následující nakoukání do dějin jednoho podivuhodného 45minutového zápasu. Stačilo, aby jeho parťák z rozehry překročil své pravomoci, zvolil „nepovolené” řešení 4 - a minul.
S PETREM BOHAČÍKEM Ano, pak by to byl sen. Nový reprezentační veterán po dvou základních pětkách při návratu do národního týmu - po dekádě deaktivace - měl už jen jedno přání, aby mohl usínat spokojen se svým vpravdě senzačním comebackem do služeb České republiky. Protože na to, že původně chtěl nabídku kouče Ginzburga kvůli obavám spíš s díky odmítnout, to pro něj v úvodním okně světové kvalifikace dopadlo nad očekávání.
Zažil svůj nej zápas v reprezentaci, přesto nemohl mít radost. Ani 21 bodů křídelníka Tomáše Kyzlinka nedovedlo český tým k první výhře ve světové kvalifikaci, s Litvou lvi padli na domácí půdě 66-74. A opora pražského USK věděla, v čem byl v zápase problém.
Stál uprostřed hřiště a aplaudovala mu celá hala. Fanoušci, spoluhráči i soupeři, nastoupení na čáře trestných hodů, jako by právě začínal zápas. On z toho byl naměkko, ale jak to sám popsal, jen tak trochu...
S ONDŘEJEM HUSTÁKEM V závěru ranního předzápasového tréninku si počínal jako mazák, když bez problémů proměnil střelu z půlky, v čemž národní tým před každým svým utkáním soutěží. Většinou o to, kdo zaplatí ostatním nějakou tu odměrku piva. Před dnešním domácím duelem světové kvalifikace s Litvou (17:00 na ČT Sport) se ale házelo jen o čest, a tak i v případě velké smůly by nejvyšší a nejmladší člen dvanáctky pro atraktivní kvalifikační souboj nemusel otevírat svou peněženku.
Za takový start do náročnější ligy musí být hodně rád. V dresu Lvů z Braunschweigu píše jako rozehrávač, který nemá v popisu práce jako hlavní úkol skórování, průměry 8 bodů, 6 asistencí a 3 doskoků za 26 minut. Už pětkrát za osm zápasů bundesligy stál u zahajovacího rozskoku, v paláci euroligového Bayernu posbíral 6 bodů, 7 asistencí a vynutil si i 7 trestných hodů a k tomu s týmem postoupil už do semifinále domácího poháru.
Bude to velký nezvyk. A nejen pro jeho nejbližší okolí. Jeden z hlavních pilířů reprezentace Jaromír Bohačík nebude v nadcházejících dvou duelech světové kvalifikace, v Bosně a doma s Litvou, běhat po hřišti se svou standardní sedmnáctkou na zádech, ale musel se spokojit s jedenáctkou. Kdo ho k tomu přiměl?
S PETREM BOHAČÍKEM V šestatřiceti už tohle jednoduše nečekáte. Že by vás po dobrých deseti letech povolali zpátky do reprezentace a rovnou k zápasu ve vašem rodném kraji, k zápasu o mistrovství světa, navíc ve zřejmě napěchované opavské hale, kam už týden před bitvou s Litvou je udáno kolem 1800 lístků.
