BK ARMEX Děčín

78:67

24
17

33
34

53
53

SLUNETA Ústí nad Labem

Bosákův osobní duel nestačil

Tenhle levoruký snajpr nemohl v derby odehrát normální zápas. A byl jedním z velkých důvodů sekvence strachu děčínských fanoušků. Po 26 minutách nyní již ústecký křídelník Pavel Bosák mohutně pomáhal hostům k dobytí děčínské palubovky, na níž byl ještě před pár dny doma. Za stavu 38-50 měly Pandy nabito ostrými, jenže svou misi k úspěchu nedotáhly. Padly 78-67 a přišly tak o šanci se aspoň o píď přiblížit play-off. Bosák přesto může být svým způsobem spokojen – za svých 31,5 minuty byl i díky 21 bodům (top skórer hostů), 5 doskokům, 3 asistencím a 5F+ o 2 body v plusu.   

Jen v první čtvrtině se zápas vyvíjel podle předpokladů. To domácí Válečníci vyskočili taženi 11 body Jelínka do vedení 24-17. Oboustranně ztrátová druhá část (6-5) ale víc vyhovovala Pandám, jež do půle (33-34) 9 body sytil Bosák a 8 Jiříček.

Ve třetí čtvrtce se přidal pro změnu Pecka a domácí tu po 4 ztrátách a 7 minutých trojkách bez podpory útočných doskoků spadli až do 12bodového deficitu. Pak ale hosté nezužitkovali útočné doskoky a do té doby zcela tišší Pomikálek s Vyoralem dovedli při urychlení hry týmu Válečníky k remíze 53-53 ještě do konce čtvrtiny.

V té poslední se pak domácí nenechali zviklat do té doby minutými trojkami a 6 trefami zpoza oblouku v řadě během 4,5 minuty podnikli rozhodný trhák z 58-57 na 76-62. Sluneta za posledních 14 minut vsítila pouhých 17 bodů.

Díky menšímu počtu ztrát a mnohem lepšímu útočnému doskoku (13 ku 5) sice měla o 12 střel z pole víc, ale své útočné doskoky málo využívala, což způsobila zejména dvojková bída (48/18). Děčín se v kulise 1120 fanoušků opřel o šestky i trojky (28/12). Jeho vyrovnaný kvartet Vyoral, Šiška, Houška (Hráč utkání) a Jelínek se složil na 59 bodů a pomohl tak k odskoku od Orlů na 1 výhru (navíc o 2 porážky méně).

Martin Stavěl (asistent Sluneta Ústí): „Jsem samozřejmě rád za to, že jsme se byli schopní na děčínské palubovce po těch posledních výkonech držet ve hře po tři čtvrtiny, což bylo pro mnohé překvapení. Snažili jsme se bránit úpornou obranou, zacpávat bednu, což se nám víceméně dařilo kromě prvních tří nebo čtyř minut. Děčín se navíc nemohl trefit. Ve čtvrté čtvrtině rozhodlo to, že nám trochu zvlhnul prach, ale je to samozřejmě způsobené tím, že Děčín trochu utáhl šrouby v obraně. Ze střeleckého trápení, které jsme viděli tři čtvrtiny, Děčín vytáhli dva pivoti třemi slepenými trojkami a tím vytrhli domácím trn z paty. V podstatě během dvou minut Děčín odskočil z vyrovnaného utkání na plus deset. Nechci říct, že utkání pak už bylo rozhodnuto, nicméně my už jsme neměli mentální ani fyzické síly na to, abychom se do zápasu znovu vrátili. Ve čtvrté čtvrtině navíc bohužel došlo k několika drobným selháním hráčům, kteří se místo soustředění na hru otáčeli po rozhodčích. Asi si mysleli, že jim rozhodčí něco zpětně pískne.“

Pavel Budínský (trenér BK Armex Děčín): „Za výhru jsme rádi. Samozřejmě jsme řešili, jak budeme vypadat energeticky, poněvadž na rozdíl od Ústí jsme absolvovali náročný program v podobě Hyundai FINAL 4 Českého poháru a na naší hře to bylo vidět, jak z hlediska fyzična, tak z hlediska mentality. Náš výkon byl trochu jako na horské dráze, zhruba 25 minut jsme vypadali velmi těžkopádně. I přes pohodový začátek jsme některými hloupými řešeními v obraně dostali Ústí do hry. Spíš si ale myslím, že důvodem, proč jsme v poločase nevedli vyšším rozdílem, byl náš festival neuvěřitelných ztrát v přechodové fázi, hlavně v protiútocích, které jsme řešili velmi špatně. Ztrátovost jsme měli až neuvěřitelnou, u obou rozehrávačů to vypadalo, že míč je kulatější než obvykle. Na druhou stranu musím kluky pochválit za to, že do toho dali srdce. A chtěl bych poděkovat i fanouškům, protože oni pochopili, že jsme zrovna v období, kdy nehrajeme nejkrásnější basketbal a že je potřeba se z toho dostat trochu vůlí, srdcem a spoluprací. Ve třetí čtvrtině nám pomohlo několik drobností dotáhnout se a ve čtvrté už jsme hráli velmi pestře, vytváření střeleckých pozic již bylo v pohodě. Když už potom každý trefil koš, vyšplhalo se naše vedení až na 17 bodů a v závěru už se to jen zkorigovalo. Za vítězství jsem rád právě po tom průběhu a po jednom sezonním vrcholu, kterým bylo Final 4. Výhru musíme brát se vší pokorou a radostí.“