
Nevšední cestou na finále s chodcem Petrem
S PETREM CZUDKEM Byl to až surreální výjev. Do druhého finálového duelu zbývalo nějakých 80 minut a kouč domácího týmu si to osaměle štrádoval ulicemi Opavy. Jen s letní bundou hozenou ležérně přes rameno. Jako by šlo o řadového fanouška, který bezstarostně míří za zábavou na první finálové utkání v Opavě po 15 letech. Tu strávil kousek z třičtvrtěhodinové cesty v družném hovoru se starším příznivcem, který kvůli tomu sesedl z kola, tu někoho pozdravil na zahrádku před hospodou. Stejných 45 minut absolvuje na své pochůzce do haly i zpět každý běžný den. A v ten neběžný nemínil dělat výjimku. Člověk si v tu chvíli zkoušel představit takového Željka Obradoviče, jak si to mašíruje podél Bosporu na finále turecké ligy, zdraví se s fanoušky a minutu sem, minutu tam vůbec neřeší…